Vydání: 2009/2 Palachův týden 1989, 6.1.2009, Autor: Lukáš Jirsa

Koncem roku vstoupil do českých kin vítězný film z filmového festivalu v Cannes. Nenápadný snímek Mezi zdmi překvapivě ověnčený Zlatou palmou soustředí svůj pohled na jedno z předměstských pařížských gymnázií. Otevírá se nám citlivý a autentický pohled na multikulturní Evropu.

Mladý muž se soustředěným pohledem vypije kávu v jednom z pařížských bister a s energickým odhodláním vyráží na ulici zalitou pozdně letním sluncem. Vyráží do boje – další školní rok začíná. A tak začíná i snímek, díky němuž strávíme přes dvě hodiny v prostorách školy, aniž si uvědomíme, že již dávno mělo zvonit na přestávku. Na konci filmu opouštíme prázdnou třídu, kde ještě dýchá směs vypětí, radosti, nedorozumění i snahy o usmíření.
Francouzský režisér Laurent Cantet není domácím divákům známý, i když jeho společensky citlivé filmy pravidelně získávají zaslouženou pozornost na významných světových festivalech. Svůj pátý celovečerní film se Cantet rozhodl natočit podle stejnojmenné knihy Françoise Bégaudeaua. Středoškolský pedagog, novinář a spisovatel napsal svůj román Mezi zdmi na základě vlastních učitelských zkušeností a nakonec se ujal i hlavní role ve filmové adaptaci.

POTÍŽE (NEJEN) S JAZYKEM
Učitel François je třídním a své svěřence vyučuje francouzskému jazyku. Práce na předměstské škole ovšem není jednoduchá, protože třída je složena z mnoha imigrantů, kteří nerozumějí vcelku běžným slovům, nedokážou rozeznat rozdíl mezi mluvenou a psanou francouzštinou, mezi tím, jak hovořit s kamarády a jak s výše postaveným člověkem. Nechápou složitý systém minulých časů, které přece nikdo „normální“ nepoužívá. Režisér prostřednictvím těžkostí s jazykem, který pro mnohé ze studentů není jazykem rodným, upozorňuje na tíživou skutečnost současného globalizujícího se a stále více kulturně smíchaného světa. Potíže s jazykem jsou jen povrchem, pod kterým se skrývá problém daleko vážnější a složitější. Střet s jiným způsobem myšlení, s jinými mravy, s jinou kulturou. Děti imigrantů jsou i nejsou ve Francii doma, patří zároveň do světa západní Evropy i do světa svých původních kultur.
Snímek se nesoustředí jen na měnící se vztahy učitele a žáků během jednoho školního roku, ale ukazuje i zákulisí, tedy sborovnu a konflikty mezi pedagogy, kteří složitou multietnickou situaci své školy prožívají mnohdy stejně těžko jako jejich svěřenci. Díky dokumentárnímu stylu a zcela přirozeným hereckým výkonům všech zúčastněných dokázal Cantet stvořit film o současných náctiletých, který svou autentičností vede diváka k důležitým otázkám. Snímek Mezi zdmi svým pohledem na jednu současnou školu v Paříži hovoří o budoucnosti celé Evropy, o budoucnosti, která vzniká právě nyní všude kolem nás.
Problémem filmu založeného na porozumění francouzskému jazyku je překlad, ve kterém se mnohé z původního smyslu vytrácí či posunuje. Nefrankofonní divák se paradoxně ocitá v podobné situaci jako filmoví studenti. Divák hovoří jiným jazykem, a tak pociťuje určitou rovinu složitosti kulturního soužití i sám na sobě. To by ovšem nikoho nemělo odradit, protože českým titulkům nelze v rámci možností nic vytknout a obsah filmu hovoří jazykem překračujícím všechny kultury.