Měli zmizet z české kultury

Vydání: 2004/45 Dušičky, 5.11.2004, Autor: Jan Paulas

Když v polovině 90. let vyšla kniha Spisovatelé ve stínu poprvé, byla beznadějně rozebrána. O jejím novém, rozšířeném vydání, které právě uvedlo na knižní pulty nakladatelství Portál, hovoříme s jejím autorem, literárním historikem Jaroslavem Medem.

Jak byste krátce charakterizoval své "spisovatele ve stínu"?


Podle mého soudu jde o spisovatele, kteří byli po celá dlouhá desetiletí komunistické totality díky své křesťanské orientaci zcela vyloučeni z literatury. Měli být vymazáni z kulturního povědomí, proto jsem volil termín "spisovatelé ve stínu", i když je to trochu eufemismus, protože oni měli zmizet do nepaměti, jako by nikdy nebyli.

Ke kterému z nich jste si našel nejdříve cestu?

Tady je moje odpověď zcela jednoznačná: přirozeně to byl Bohuslav Reynek, k němuž jsem už jako havlíčkobrodský student chodil do Petrkova, kde jsem se vlastně poprvé setkával se jmény autorů, o nichž nyní píši. Bez Reynkova vlivu bych jen těžko hledal v 50. letech cestu k literárním hodnotám, které velmi záhy zmizely z knihoven.

Rozšířené vydání vaší knihy přináší i nové portréty - básníků Mertha a Vokokolka, kteří přece jen nejsou tolik známí. Co vás vedlo k tomu zařadit je po bok Zahradníčka, Čepa, Demla, Reynka, Diviše a dalších v samostatných medailonech?

Domnívám se, že oba tito básnici - Vokolek i Merth - jsou významné básnické osobnosti a nezaslouženě stojí poněkud v pozadí. Vokolkova poezie i esejistika jsou svou originalitou a hloubkou srovnatelné s vrcholnými zjevy české literatury a díky tomu, že máme péčí nakladatelství Atlantis k dispozici Vokolkovy sebrané spisy, snad jeho dílo pronikne i do povědomí čtenářů. U Františka Daniela Mertha je situace složitější: je to básník dosti výlučný, jeho poetika má vyhraněný intelektuální ráz, ale hlavně: vůči němu má naše nakladatelská politika veliký dluh. Z jeho díla nebylo vydáno vlastně bezmála nic, vše zůstává skryto v samizdatových edicích, a tak je tento básník-kněz, jehož kněžství je bytostnou součástí jeho básnického prožitku, vlastně pořád skoro neznám. Moje studie o něm ho tak chce především připomenout a vyprovokovat někoho z nakladatelů, aby jeho dílo konečně předložil čtenáři.

Kniha je rozšířena také o nové kapitoly, které se věnují křesťansky orientované poezii a literatuře od války až po 90. léta. Uvádíte zde celou řadu jmen. Která pokládáte za tak výrazná, že by si zasloužila i samostatné medailony?

Na to není jednoduchá odpověď. Celá řada autorů mne lákala k hlubší analýze a interpretaci, určitě třeba prozaici-ruralisté (Knap, Křelina a další), o nichž existuje stále řada předsudků, dále například výsostný básník Josef Kostohryz a další. Snad to ještě někdy v budoucnu napravím a vrátím se k nim...

Mezi výrazné křesťansky orientované básníky patří i Ivan Martin Jirous, zvaný Magor, který letos oslavil 60. narozeniny. Jeho poezie je dnes součástí i maturitních otázek, ale zároveň budí u věřících spíš rozpaky. Jak ho vnímáte vy?

O Jirousově osobě, o jeho mnohdy opravdu extravagantních postojích si může každý myslit, co chce, ale je takovým básníkem, že jsem ho nemohl opominout. Svým jazykem i některými obrazy může vzbuzovat u některých čtenářů nelibost, jeho autentická a opravdová víra, tápavě hledající básnický výraz pro vztah k Bohu, je jistě netradiční, ale možná o to opravdovější, protože je vytěžená z temnot, kam mnozí nikdy nedosáhnou. U Magora nenajdeme u něj tradiční básnická gesta, a přesto je svrchovaným básníkem.

Jak si stojí "spisovatelé ve stínu" dnes? Jsou podle vás již dostatečně začleněni do kontextu české literatury, mají v ní svoje patřičné místo?

Za těch patnáct let od listopadu 1989 se mnohé podařilo, a tak se někteří z autorů, o nichž jsem psal, už stali bezmála klasiky. Vyšly jejich sebrané spisy (Václav Renč, Jan Čep, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek a další), píší se o nich diplomové práce, a lze tedy říci, že si už vydobyli důstojné místo v české literatuře. Teď jde jen o to, aby si vydobyli stejně důstojné místo i v srdcích čtenářů a stali se živou připomínkou křesťanských hodnot.

JAN PAULAS Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 22. – 28. května 2018

Nový biskup: Mám v srdci pokoj

Poprvé od roku 2010 zažila svatovítská katedrála v Praze svěcení biskupa. V sobotu se novým pomocným biskupem pražské arcidiecéze stal Mons. Zdenek Wasserbauer.

celý článek


Pavel VI.: papež, který neodstoupil

Na 14. října bylo stanoveno datum svatořečení blahoslaveného papeže Pavla VI. Překvapivé detaily jeho pontifikátu přináší nyní nově vydaná kniha La barca di Paolo (Pavlova bárka).

celý článek


Čtyři písmena, hodně zmatků

Dotkne se života každého z nás, církev nevyjímaje. Řeč je o nařízení EU o ochraně osobních údajů známé pod anglickou zkratkou GDPR, které vstupuje do praxe tento pátek.…

celý článek


Tomáš Halík jubiluje ve filmu i knihou

Tomáš Halík, jeden z nejznámějších českých duchovních, oslaví 1. června 70. narozeniny. Mysleli jste, že o něm víte všechno? Dokument České televize Dialogy se světem…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay