Měli jsme strach, že nikdo nepřijde

Vydání: 2006/22 Financování cirkve, 30.5.2006, Autor: Ivana Jeništová

Ze silnice vede ke kostelu malá, neprošlapaná cesta. V Hynčině dnes žije jen dvě stě lidí z původních 1,5 tisíce, kteří zde žili před válkou). V bílém kostele obklopeném hřbitovem se koná závěrečná akce misie – Den otevřených dveří. Tiše tu rozjímá asi patnáct místních lidí. Někteří jsou tu poprvé...
Budoucí studenti bohosloví se na misie připravovali dva měsíce. „Posláním konviktu, tedy nultého ročníku semináře, je intelektuální, lidská, duchovní a pastorační formace,“ vysvětluje spirituál P. Jan Linhart. „Zatímco v minulých letech kluci pracovali v hospici a zažili misie ve městech, letos se vydali do vesnic, aby oslovili vlažné a nevěřící,“ doplňuje. Každá skupinka měla patronát nad jednou vesnicí, v níž - pokud to šlo - také bydlela. Ve škole připravili program pro děti, kde je mládež, uspořádali třeba volejbalový zápas či táborák. Vždy bylo dost příležitostí k rozhovoru o křesťanství. „V Hynčině škola není, tak jsme zvali hlavně rodiny s dětmi,“ říká jeden ze čtyř mladých misionářů, Filip Foltán. „Když jsme tu před týdnem začínali, byli jsme v kostele sami; přišli jen dva ‚lufťáci‘. Dnes zírám, kolik přišlo lidí!“ usmívá se Filip. Program misie byl rozložen do celého týdne. „Na cestu jsme dostali požehnání od otce arcibiskupa Graubnera. Misijní týden začal besedou na obecním úřadě, na kterou jsme osobně pozvali všechny obyvatele. Co může člověk lidem dát? Třeba jim říct, že je má někdo rád a to se myslím povedlo,“ říká Filip. Posezení v přírodě, besedy, osobní rozhovory - podobný program se konal také v okolních obcích. Ve školách pak diskuse se studenty či sportovní program. „Na začátku nevíte, do čeho jdete. Největší strach jsme měli z toho, že nikdo nepřijde,“ postesknul si další ze studentů Jakub Dominik Štefík. „Naštěstí nám ale pomohl zdejší starosta, takže všechno dobře dopadlo.“
Na konec týdenních misií zazněly z kůru hynčinského kostela spirituály a písně Taizé, podařilo se zprovoznit i varhany. Tak jako lidé, i tento hudební nástroj se symbolicky vrátil alespoň na chvíli ke službě Bohu. Nesměle, občas s falešnými tóny, ale nadějně.
Místní lidé tiše vycházejí z kostela a většina jich pak míří na závěrečné odpolední posezení. Opéká se selátko, točí se pivo, vaří kafe a obsluhují chlapci z misie. Místní ženy jsou spokojené: „Byl to úžasný týden!“ Jedna z nich dodává: „Tady byli lidé komunisty zaseklí, odvykli si chodit do kostela, takové akce by je možná probudily.“


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay