Maminka musí být dobrý manažer

Vydání: 2010/35 Humor v církvi, 24.8.2010, Autor: Jan Paulas

„Jakákoliv kariéra se dá vždycky nakopnout či přehodnotit, ale když se dětem nevěnujeme v čase, když jsou malé, už to nikdy nemůžeme dohnat. Je to nenahraditelná škoda,“ tvrdí Hana Pinknerová, která svými knížkami rodinných fejetonů povzbuzuje nejen maminky-čtenářky, ale i mnohé muže. Její příběhy a zamyšlení o rodině, manželství i o vztahu s Bohem vyšly již v několika knížkách. Naposledy letos v létě v Karmelitánském nakladatelství pod názvy Budu lítat a Co Bůh šeptá maminkám.

Co vás k psaní rodinných fejetonů přivedlo?


Prvotním impulzem byla nabídka z Trans World Radia, abych přispěla nějakým zajímavým vyprávěním z rodinného života do relace pro maminky na mateřské. Tím to začalo. A když se to už nějakou dobu vysílalo a vzbudilo to ohlas, lidé se ptali, jestli ty vyprávěné příběhy neexistují i v tištěné podobě. A tak vznikly Brusinky (2002), moje první knížka fejetonů.

Jde o vaše vlastní zážitky, nebo o příběhy někoho jiného?

Je v tom obojí. Dokážu zpracovat příběhy mých přítelkyň – jít se mnou na kávu znamená ocitnout se v literatuře – ale zároveň popisuji i to, co se přihodilo mně samotné, ať už jsou to věci dramatické, nebo úplně obyčejné, jejichž dopad dramaticky prožívám ve svém vnitřním světě. Je poměrně známou věcí, že když člověk takové věci napíše, jaksi se od nich uvolní, psaní se pro něj stane očistnou lázní či terapií. Tak to nepochybně funguje i u mne.

Napadlo vás, co maminky na mateřské nejvíc trápí, sužuje, nebo dokonce deptá?

Myslím, že jejich největším problémem je, že se cítí málo oceněné a že samy nevidí hodnotu svého mateřství, protože je rozloženo do tisíce drobností a úkonů, které nejsou vidět. Žena na mateřské může mít snadno pocit zbytečnosti, že nedělá nic hodnotného, že všichni okolo chodí do práce a vytvářejí viditelné věci, za něž dostávají hmatatelnou finanční odměnu, takže jsou samozřejmě důležití, hodnotní, cenní. Zatímco ona je doma s dětmi a nic podstatného vlastně nevytváří. Svým psaním se snažím těmto ženám pomoci, aby si uvědomily, že ten čas na mateřské, který tráví s malými dětmi a který je svým způsobem jednotvárný a ubíjející, je možná nejdůležitějším obdobím jejich života.

Stává se vám, že svými knížkami oslovíte i muže?

Ano, často mi píší manželé mých čtenářek, že si tu knihu také potají přečetli, aby porozuměli, jak žena uvažuje, co ji trápí, co rozveselí – a že díky tomu lépe pochopili svou manželku.

Co ty muže při četbě nejvíc překvapilo?

Neočekávali, jak citlivě ženy vnímají jejich podporu, která je buď vyslovená, tedy zřejmá, nebo pro ženu vlastně neexistuje, byť si muž myslí pravý opak. Ale tím, že svoji podporu nevyjádří určitým praktickým skutkem, je pro ženu neviditelná.

Vedle těchto rodinných fejetonů píšete i úvahy duchovnějšího rázu. Jak je těžké poradit mamince v tom každodenním kolotoči, aby si našla chvilku na vnitřní ztišení, na Boha?

Mé knížky čtou maminky právě proto, že jde o velmi stručné a krátké literární útvary. Když jsem je psala, neměla jsem čas psát něco delšího – a soudím, že ani maminky nemají čas číst dlouhé traktáty. Kratinká úvaha, která se dá přečíst třeba na záchodě, může být duchovní stravou pro celý den – pokud má ovšem dotyčná žena v sobě trochu kázně, aby o tom přemýšlela.
A kde nacházet čas na krátká ztišení? V tom mě inspirovala moje kouřící sousedka na balkoně. Kuřáci si dokážou najít čas i v tom největším chvatu a shonu, aby se někde zastavili a dali si cigaretku. A to mě zahanbilo. Že bych také někde nevyšetřila pět minut? Pozorováním jsem pak zjistila, že vykouření jedné cigarety trvá zhruba sedm minut. A teď si vezměte třeba desetkrát sedm minut za den – to už je dost času.

Ovšem vyžaduje to přímo manažerské schopnosti – nacházet v denním shonu tyto minutové rezervy…

Jistě, ale maminka musí být dobrý manažer, jinak by se z toho zbláznila.

Takže maminky na mateřské jsou takoví nedocenění manažeři?

Ano, ženy na mateřské musí zvládat několik zaměstnání současně a všechny bezplatně. I proto hodně mých kamarádek, které byly dlouho na mateřské, pracuje nyní v manažerských funkcích nebo profesionálně řídí všelijaké neziskovky, kluby, mateřská centra apod. Během mateřské se naučily mnoha dovednostem, jak všechno skloubit, jak být ukázněná v organizování svého času, jak nepracovat jen pro sebe, ale i pro jiné. Řada těchto maminek kandiduje i v komunální politice. A proto si myslím, že mateřská dovolená může být pro ženy zajímavým zastavením a přehodnocením, kdo vlastně jsou a jaké mají schopnosti; může v nich objevit něco, co předtím netušily, že v sobě mají.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay