24. 9. 2019
|Už 16. října začíná výroční Zelenka festival Praha – Drážďany, který má za cíl seznamovat s tvorbou pozapomenutého českého skladatele Jana Dismase Zelenky (1679–1745). O půvabu i zvláštnostech tři sta let staré hudby hovoříme s pěvkyní GABRIELOU EIBENOVOU, spoluzakladatelkou pořádajícího souboru Ensemble Inégal.
Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019, Autor: Alena Scheinostová
Příloha: Perspektivy 39
Světské árie se v baroku vyznačovaly bohatou ornamentikou a velkými závěrečnými kadencemi. Předváděl se přitom um, ve kterém ten který zpěvák vynikal, což mnohdy hraničilo až s exhibicionismem. V duchovní hudbě bylo toho všeho méně: především kadence, které ve světských skladbách svou délkou někdy překonaly trvání samotné árie, byly střídmější.
Ve vrcholném baroku (a poté v době galantního stylu) však byla velmi oblíbená i tzv. kontrafakta: skladby, které vznikly tak, že se operní árie jednoduše vyňaly z opery, podložily duchovním textem a provozovaly se v kostele. Tam už se hranice mezi světskou a duchovní hudbou vytrácejí.
Vyžadují cit pro styl, přirozenou muzikalitu, hudební zkušenost, ale je to řemeslo jako každé jiné, dá se naučit. Co je pro dnešní zpěváky opravdu velká výzva, to jsou árie původně určené pro kastráty.
Tito pěvci s jasným ženským hlasem obrovského rozsahu, kteří měli vzhledem ke své údajné tělesné mohutnosti obrovskou kapacitu plic, absolvovali již od dětství důkladnou hudební průpravu, spočívající v dennodenním pěveckém školení. Mimoto ovládali i umění komponovat. Právě takovéto árie budou i na festivalovém programu.
Na národnosti nezáleží. Citlivé publikum pozná dobrou hudbu. A po Zelenkovi stále více dychtí publikum jak české, tak německé. Lidé vnímají sílu Zelenkovy hudby napříč národy.
Možná ty, které jsem kdysi natočila jako první. Vlastně se mi to letos podaří: Zelenkovu Mši k Očišťování Panny Marie – Missu purificationis Beatae Virginis Mariae budu 18. a 19. října zpívat po dvanácti letech. Je to, jako když po dlouhé době potkáte starého dobrého známého.