Západ vymírá. A co křesťanství?

Vydání: 2005/4 Ztráta jednoty, 18.1.2005, Autor: Jan Paulas

Nedávné prezidentské volby v USA opět odhalily hlubokou rozdělenost Ameriky - mezi „zemí bílého muže“ a multietnickými oblastmi velkých městských center. Ta první Amerika, která je založena na zemědělství a těžkém průmyslu (např. státy Jihu), se výrazně hlásí ke křesťanským hodnotám a je baštou konzervativních republikánů. Ta druhá Amerika, založená na moderních technologiích a soustředěná hlavně do velkoměst na obou pobřežích, je multikulturním světem a baštou liberálních demokratů.

 

Tuto hlubokou rozdělenost Ameriky mohou pro českého diváka a čtenáře výmluvně ilustrovat dvě osobnosti, s nimiž se mohl v poslední době blíž seznámit: režisér Michael Moore, který je svými filmy a postoji na straně levicové a liberální Ameriky, a křesťanský konzervativec Patrick J. Buchanan, jehož kniha Smrt Západu vyšla nedávno v nakladatelství Mladá fronta.

Oproti Mooreovým filmům se u nás o Buchananově knize moc nepíše. Je to až překvapivé. Autor, bývalý hlavní poradce tří amerických prezidentů (Nixona, Forda a Reagana), který se již třikrát pokoušel o cestu do Bílého domu, v ní bije doslova na poplach: Západ umírá! Pokud se nevzpamatuje, hrozí mu zánik!

Neměla by i vymírající česká společnost zbystřit sluch?

Buchanan má s Moorem něco společného (i když názorově je mezi nimi hluboká propast) – oba vládnou trefnými postřehy a srozumitelnými postupy, jsou nesmlouvaví, ironičtí a v podání sugestivní. Míří k jádru věci a neberou si servítky. Ale oba také zacházejí s fakty často jednostranně, vidí hlavně to, co se jim hodí a co podporuje jejich vidění světa. Buchanan je sice serióznější než škodolibě hravý Moore, ale o to radikálnější a závažnější názory vyslovuje.

KDE TY DĚTI JSOU?

Buchanan nejdříve popisuje důvody, proč dnes Amerika - resp. Západ - vymírá. V kapitole Kde ty všechny děti jsou? vypočítává hlavní viníky: je to nová ekonomika, která (na rozdíl od té tradiční zemědělské a průmyslové) otevřela ženám mnohé profese, a vyhnala je tak od plotny do kanceláří. S tím souvisí rovnost odměňování na trhu práce (stejný plat za stejnou práci pro obě pohlaví), což vede k soupeření a k finanční nezávislosti žen. Ty pak odkládají mateřství na pozdější dobu nebo se ho v zájmu kariéry vzdávají zcela. Dalším viníkem je jednostranný feminismus, populární kultura (matky od početných rodin vystřídaly hrdinky ze seriálů Sex ve městě či Ally McBeallová) či zhroucení mravního řádu, kdy neexistují žádné absolutní hodnoty a každá společnost si zavádí vlastní mravní kodex (a každý jedinec má právo udělat totéž); cílem života je štěstí a pohodlí na tomto světě, neboť jiný neexistuje. A tak se tato požitkářská kultura dostává do stadia, kdy pracuje sama proti sobě - kvůli pohodlnosti začíná vymírat. Je to řeč tvrdá, vyhrocená, můžeme s ní polemizovat, leč v mnohých faktech je nesmlouvavá a varující.

Všechny uvedené jevy jsou však jen důsledkem něčeho zásadního, čemu Buchanan říká „kulturní revoluce“ – podle něj jde o jakési ideové tažení levicových myslitelů proti křesťansko-židovským hodnotám Západu. Tato plíživá revoluce, která od 60. let postupně prošla všemi americkými institucemi (od škol přes umění až po média) a které se podařilo proměnit smýšlení celé společnosti, se ovšem již brzy - jak píše Buchanan - západní civilizaci vymstí: „Stárnoucí a vymírající křesťanský svět dnes naléhá na třetí a islámský svět, aby zavedl antikoncepci, interrupci a sterilizaci, jako to učinil Západ. Proč by však měly s námi vstupovat do sebevražedného paktu, mají-li dostat za dědictví zemi, z níž my odcházíme?“

Proč ale tuto skutečnost nevzít na vědomí jako důsledek naší sobecké volby a jako šanci pro jiné, kteří mohou přijít na naše uvolněná místa a mít účast na našem bohatém stole? Třeba již nadešel čas pro nové stěhování národů (při tom posledním se ukázala pravá síla křesťanství)? Vždyť k té bohaté polovině světa patříme tak trochu zadarmo (kdo z nás si zasloužil, že se narodil v Česku, a ne v Somálsku?!). Proč se dojímáme nad hladovějícími černoušky z misií, ale znervózníme, když bychom s nimi měli sdílet „náš“ společný prostor?

VYSPĚLOST NENÍ NADŘAZENOST

Zde se dostáváme k hlavní problematické myšlence Buchananovy knihy. Je to otázka rovnosti. Autor tvrdí: „Z dějin plyne, že všechny národy, kultury a civilizace si nejsou rovny. Některé dosahovaly velikosti často, jiné jí nedosáhly nikdy.“ Tu západní (resp. americkou) samozřejmě Buchanan pokládá za „největší a nejblahodárnější civilizaci v dějinách“. Je proto nadřazená na základě svých ctností, vloh a nadání. Buchanan říká rovnou, že jsou mu bližší dobyvatelé, vojáci a státníci, kteří tuto západní kulturu pomáhali šířit, než Martin Luther King, Máhatmá Gándhí či Abraham Lincoln. A proto ho tak znervózňují přistěhovalci se svou „jinou“ kulturou. Zkrátka americká společnost, v níž jsou zastoupena různá vyznání, rasy a kultury, už není tou starou dobrou „bílou“ Amerikou.

Na evropské pevnině zní tato slova bohužel jako hodně povědomá písnička, která za určitých okolností vedla až do plynových komor a gulagů. Navíc: kdo rozsoudí, zda je indická matka, která žije s hrstkou rýže na den, méně vynalézavá, nadaná a ctnostná než zajištěná Američanka?! Samozřejmě že Buchanan není rasista, fašista či primitivní nacionalista, je jenom příliš zahleděn do amerického prostředí a nemá evropskou dějinnou zkušenost s podobnými koncepty. Ve skutečnosti totiž reaguje na ideologické zneužívání pojmu „rovnost“ v dnešní americké společnosti, kde se často právě ve jménu rovnosti relativizuje vše - tedy i veškeré hodnoty (náboženské, mravní, kulturní aj.). Takto pojatá „rovnost“ totiž nedovoluje říci, že Bachova hudba je lepší než hudba nějaké garážové kapely, že západní kultura je vyspělejší než kultura domorodého afrického kmene apod. Není to podle čeho stanovit, neexistují závazné kánony! V nemalé části Ameriky se z takto pojaté „rovnosti“ stal dokonce jakýsi diktát politické korektnosti - pokud ho nesdílíte, jste zpátečník, fundamentalista, rasista; už nerozhoduje váha argumentů, ale souhlas - či nesouhlas - s touto doktrínou.

Ve světle této zkušenosti lze Buchananovu nazlobenost a radikálnost chápat. Přesto by měl jako křesťanský myslitel správně a přesně rozlišovat (např. mezi vyspělostí, jedinečností a nadřazeností). Neměl by také zapomínat, že ideu rovnosti všech lidí různých kultur před Bohem přineslo před dvěma tisíci lety právě křesťanství a že i přes různé dějinné epochy je tato myšlenka v křesťanství dodnes klíčová. Proto také všechny ty omluvy papeže Jana Pavla II. za chyby církve v minulosti, kdy právě pocit nadřazenosti často způsobil, že se v horlivém zápalu či zaslepenosti zapomínalo na mnohé evangelijní pravdy.

Patrick J. Buchanan: Smrt Západu (Mladá fronta 2004) Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay