Ve stopách Jiráskových

Vydání: 2004/12 Duchovní rozlišování, 6.9.2004, Autor: Jaroslav Someš

O MRAVNÍM POSELSTVÍ ČESKÝCH BÁJÍ A POVĚSTÍ
Jako nové Staré pověsti české by se dala označit kniha Petra Piťhy Paměť a naděje, kterou v závěru loňského roku vydalo nakladatelství Karolinum. Pro její vznik si asi nelze představit výstižnější zdůvodnění než to, jež jí předeslal autor sám: "V knize, kterou otvíráte, není vůbec nic nového, protože dávné pověsti a mýty Čech a Moravy vyprávějí stále totéž. Mění se jen dobové zasazení vypravěčů. Od doby, kdy naše pověsti vyprávěl Alois Jirásek, uplynulo sto let. Zkusil jsem je napsat znovu, neboť jsme o jedno století bolavější, zdánlivě zkušenější, ale o nic moudřejší."


Tato slova zároveň Piťhovo dílo také charakterizují. Ukazují, že autor chce posílit historickou paměť národa jako záruku jeho další existence, tedy jako naději, a že se proto vydal ve stopách tak velkých předchůdců, jako byli třeba Kosmas, Hájek, Jirásek anebo Olbracht. Že se však na bájné a legendární příběhy pokusil podívat z pohledu naší současnosti, z pohledu počátku třetího tisíciletí křesťanského letopočtu se všemi jeho rozpory a potřebami. (Nejinak ovšem postupoval i citovaný Jirásek, jehož Staré pověsti české souznívají se stavem české společnosti koncem 19. století.)

Po přečtení Piťhovy knihy je jasné, že za základní problém dnešní doby považuje autor otázky mravní, jež sleduje v průběhu dějinného vývoje zřetelně z pozic křesťanské morálky. Právě v etických jádrech příběhů je hlavní novum a současně i poslání díla. Takovému posunu v tradičním pojetí odpovídají už samotné názvy kapitol. Nenesou jména hlavních hrdinů, nýbrž hlavních témat - např. O vlasti, O řádu, O síle, O zákonech, O vzpouře, O chtivosti, ale také O pokoře, O požehnání atd. Kniha zahrnuje báje a legendy od těch nejstarších, z předkřesťanského období, až po pověsti z konce 17. století. Sahá vlastně ještě dál, protože v Piťhově Blaníku dřímají všichni čeští bojovníci od svatováclavského vojska až po legionáře.

HRDINOVÉ BEZ ŠABLON
Právě vyprávění o Blaníku (O svobodě) je jednou z kapitol, v nichž se nejvýrazněji projevuje další podstatný rys této knihy - její niterné vlastenectví. Dnes, kdy zdůrazňování lásky k vlasti je často považováno za přežitek, ne-li přímo za zpátečnictví, je takový rys obzvlášť cenný. S tím souvisí i další významný znak díla, autorova hluboká láska k mateřštině. Vyprávění jsou psána vytříbeným, obrazivým a bohatým jazykem. Piťha přitom odvážně, ale uváženě, používá archaismů ve volbě slov a slovních vazeb, což pověstem dodává působivý opar velebnosti a patosu. Zjevně velkou inspirací pro vznik knihy byla díla klasiků našeho sochařství a malířství, kteří se k českému bájesloví často obraceli. Dvě z kapitol jsou dokonce přímým ohlasem svých výtvarných předobrazů - vyprávění o Lumírovi jako českém Orfeovi a o personifikované Písni rozžívá známé Myslbekovo sousoší; závěrečná kapitola O žití se opírá o dějovou linii Alšových lunet ve foyeru pražského Národního divadla.

Pozornost si zaslouží rovněž vysoká úroveň Piťhova literárního zpracování pověstí. Jeho hrdinové nejsou tradiční schematické figury, v duchu moderní prozaistiky jsou viděni rozporuplněji (např. Horymír). Některé kapitoly dokonce přerůstají téměř v samostatné novely se široce rozvinutým dějem - mj. příběh Kozinův (O zpupnosti) a zejména faustovská legenda (O hněvu). Vyprávění je oživováno autorovým smyslem pro realitu (např. rabbi Löw tu umírá na otravu krve po píchnutí se o trn) a pro decentní vtip. Hodnotu knihy - uměleckou, ale i ekonomickou - zásadním způsobem povyšuje obrazový doprovod, vybraný z malířského a grafického díla Jiřího Anderleho.

V knihách vyprávějících o minulosti a nesoucích zároveň mravní náboj lze vždy nacházet místa, která vyznívají jako poselství pro přítomné i budoucí. Nejinak je tomu také v Piťhově díle. Jako skryté autorovo krédo se např. jeví řeč oslepeného mistra Hanuše na pražské univerzitě. Kdybych však měl zvolit pouze jeden krátký citát, možná pro celou knihu nejcharakterističtější, byl by to zřejmě tento: "Svoboda má velikou cenu a šťastná zem, která ji nemusí platit, ale udrží ji prostou poctivostí života." Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay