Uzrálá moudrost Abbé Pierra

Vydání: 2009/18 Čtyři mariánská zastavení, 29.4.2009, Autor: Kateřina Lachmanová

Abbé Pierre byl v mnoha ohledech francouzská „Matka Tereza v pánském vydání“, i když s jedním rozdílem: Jedni ho měli za proroka, jiní za „hubu nevymáchanou“. Jedni ho považovali za žijícího světce, jiní za výtržníka a notorického narušitele konvencí, který už svým stylem života uprostřed bezdomovců a kriminálních živlů degraduje důstojnost kněžského stavu.

Ačkoli ve Francii všichni věděli, že je římskokatolický kněz, byl francouzskou veřejností bezpočtukrát vyhlášen nejvýznamnější osobností roku – k překvapení všech, kdo by tam automaticky čekali úplně jiné „hvězdy“. Člověk znalý francouzských poměrů by opravdu nečekal, že tak antiklerikální a konzumní společnost ocení práci ošuntělého kněze – notabene, když svým spoluobčanům nedá pokoj a pořád znepokojuje jejich svědomí i peněženky! Abbé Pierre (1912 – 2007) za života rozhodně nepatřil k řečníkům, kteří než něco řeknou do televize, bedlivě zkoumají průzkumy veřejného mínění, aby vystihli, co lidé chtějí slyšet. Přesto mu lidé rádi naslouchali. Rozpoznávali v něm zřejmě muže, který si evangeliem „ušpinil ruce“, nebral si ho jenom do úst. Většinu svého života věnoval bezdomovcům a lidem v nesnázích, sdílel s nimi doslova všechno. O začátcích jeho úžasného díla ve Francii jste možná četli v napínavé knize Borise Simona Hadráři z Emauz, která se u nás objevila už za totality a nedávno v novém vydání. Drobná knížka Testament, která právě vyšla v Karmelitánském nakladatelství, je vlastně tím jediným, co Abbé Pierre sám napsal. Nechal se vyprovokovat u příležitosti svých 80. narozenin, kdy se na něj obraceli jeho synovci a přátelé s otázkou, čemu ho život naučil. Vedle svědectví života je to možná to nejcennější, co nám Abbé Pierre zanechal. Svou „závěť“ sepisoval po částech velmi dlouho. Nešlo mu o uspořádání hmotných záležitostí (ani by nebylo moc co pořádat). Ale velice mu leželo na srdci předat své rodině a přátelům něco z životní moudrosti, která krystalizovala v jeho životních zápasech i v hodinách nočních modliteb, v rozhovorech s přáteli, s osobnostmi společnosti i církve i s trpícími po celém světě, v dobách citelných projevů Boží prozřetelnosti i v těžkých zkouškách a pokušeních. Nepotřebnou strusku odplavily přívaly životních bouří a dlouhý čas dozrávání; zůstalo jenom zlato.
Abbé Pierre: Testament (Karmelitánské nakl. 2009)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay