Světlo ikony vychází z tváře světce

Vydání: 2011/12 Křižové cesty, 16.3.2011, Autor: Jan Paulas

V prostorách pražské Lorety můžete do 28. dubna zhlédnout výstavu Světlo ikon, která představuje průřez tvorbou současného ikonopisce Martina Damiana, kterého jsme se při této příležitosti zeptali:

Co vás k tvorbě ikon přivedlo?

Bylo to v době, kdy jsem působil v řádu bratří kapucínů v Olomouci. Asi měsíc jsem tam v jedné místnosti chodil kolem temperových barev, a kdykoliv mi na nich spočinul zrak, pocítil jsem touhu vytvořit ikonu, jen tak pro vlastní potřebu. Tou první byl Kristus Pantokrator. Když jsem ji dokončil, začali přicházet bratři, abych udělal nějakou ikonu i pro ně. Tím jsem se pomalu učil tvorbě ikon. Začal jsem se zajímat o způsoby přípravy dřeva, nanášení barev, prací se zlatem a podobně. Velmi mi přitom pomohla jedna pravoslavná ikonopiskyně, která studovala v pravoslavných klášterech.

Svět ikon vám jistě učaroval už dávno předtím...

Ani ne, zpočátku jsem měl o ikonách povědomí jako o starém křesťanském umění. Mnohé z nich mi připomínaly spíše dětské kresby nebo jejich tváře mi připadaly příliš strohé. Až postupně jsem začal mít vztah k jednotlivým ikonám – jednou z prvních, které mě oslovily, byl vzkříšený Kristus potkávající Máří Magdalenu nebo Narození Páně.

Co obnáší tvorba takové ikony? Začněme u přípravy dřeva…

Dřevo musí být dobře vystužené, aby se nezkroutilo, když na ně nanesete klíh, který pak zaschne a pěkně ztvrdne. Na surové dřevo se ještě před položením plátna vpisují modlitby s prosbou o požehnání pro toho, kdo se bude před ikonou modlit, a prosby ke světci, který bude na ikoně zobrazen. Pak se teprve na dřevo položí plátno a na ně se nanese tzv. levkaz, což je směs klihu a plavené křídy – a to v několika vrstvách, aby nebyla vidět struktura plátna. Následně se všechno vyhladí a vytvoří se nákres, aby ikonopisec přesně věděl, kam přijde zlato. Tvorba jedné ikony trvá v průměru měsíc, ale záleží na složitosti jejího výjevu.

Netvoříte v klášteře, ale v rušné Praze. Jaké to je, být ikonopiscem ve velkoměstě? Dodržujete při tvorbě ikony nějaké zvyklosti?

Ateliér mám doma. Pro mě samotného je to určité pozastavení v tom veškerém shonu – na tvorbu samozřejmě potřebuji vlastní usebranost a pečlivé soustředění. Kdykoliv přistupuji k tvorbě ikony, pomodlím se – a při práci pak často poslouchám gregoriánský chorál či pravoslavné zpěvy.

Zastavme se u vaší výstavy Světlo ikon…

Její název je odvozen z techniky nanášení barev na ikonách. Ikony totiž nemají žádné stíny a jsou tvořeny tak, že světlo vychází z tváře zobrazovaného světce. Jinak je tu vystaveno 38 ikon, které představují asi to nejlepší z mé tvorby, a dále též informační tabule o technologii ikon a způsobu jejich tvorby. Pokud výstavu někdo nestihne navštívit v pražské Loretě, může zajet do benediktinského kláštera v Rajhradě, kam pak následně poputuje a bude zde k vidění v květnu a červnu. Více se zájemce dozví na www.ikony.estranky.cz.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay