Setkání války a víry v muzeu Polná

Vydání: 2017/22 V Ostravě poprvé světili biskupa, 30.5.2017, Autor: Jan Štěpánek

Příloha: Perspektivy 22

20. století bylo jedním z nejhorších období v dějinách lidstva. Světové války přetrhaly vazby mezi jednotlivci i národy a děsy nacismu potlačily v lidských srdcích víru v Boha a jeho spravedlnost. Byli ale tací, kteří skrze víru našli cestu, jak jít dál. Mezi ně určitě patří i sochař Jan Adolf Vítek, jehož výstavu otevírá Městské muzeum Polná.


Jan Adolf Vítek: Golgota, sochařská studie (1944). Snímek Městské muzeum Polná


Jméno tohoto umělce je většině z nás neznámé, nezachovala se po něm žádná větší díla. Jeho plastiky nestojí na piedestalech našich galerií a sdílnější není ani odborná literatura. Důvod tohoto opomenutí ale netkví v nízké kvalitě jeho práce, ale především v době, v níž tvořil. Jan Adolf Vítek totiž objevil podstatu svého mistrovství v čase, který múzám příliš nepřál, a odešel ze scény dřív, než mohlo být jeho dílo patřičně doceněno.

Na samostatnou uměleckou dráhu nastoupil po roce 1930 jako absolvent ateliéru Bohumila Kafky na Akademie výtvarných umění v Praze. Ještě předtím studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, konkrétně u Josefa Mařatky a Karla Štipla. Měl tedy ty nejlepší předpoklady stát se uznávanou a vyhledávanou osobností. Bohužel úspěchy nepřicházely tak rychle. Bohumil Kafka, Vítkův poslední učitel, byl totiž známý svým přísným a akademickým přístupem při výchově studentů. Ještě několik let po odchodu ze školy se proto Vítek nebyl schopen odpoutat od starších vzorů a jeho plastiky bychom jen těžko odlišili od prací jiných tvůrců. Navíc se z počátku nestal členem žádné výtvarné skupiny, která by mu pomohla v osobním růstu. Několik let se proto živil hlavně dekorativními zakázkami a marně obesílal různé soutěže.

Ateista svědčí o Bohu

Zklamání z neúspěchů v Československu zřejmě přivedlo Jana Adolfa k odchodu do amerického Chicaga, kde žil a pracoval jeho bratr.
Po několika měsících v tamním ateliéru Albína Poláška se ale vrátil zpět s ještě větším zklamáním, než se kterým vlast opouštěl. V nastalém sentimentu, spojeném s rozhořčením a smutkem z neúspěchu, si sáhl až na dno.

Ani návrat do rodné země nepřinesl jeho duši potřebný klid. Stoupající nebezpečí ze strany hitlerovského Německa bylo stále aktuálnější. V září 1938 byla naše republika nucena odstoupit pohraniční území. V březnu následujícího roku byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a zářijovým útokem na Polsko vyvolal Hitler druhou světovou válku. Po masivních studentských nepokojích byly v říjnu 1939 uzavřeny české vysoké školy. Situace se přiostřila zejména po nástupu Reinharda Heydricha. Ten vyhlásil stanné právo a rozpoutal vlnu represí. Po atentátu na jeho osobu v roce 1942 byly nemilosrdně vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky.

Střet rozporuplných myšlenek z osobního života, spojený se strachem z nacismu, konečně probudil v srdci Jana Adolfa Vítka sílu dělat věci jinak. Koncem 30. let vzniká v jeho ateliéru řada plastik, jejichž námětem je Bůh a víra. Hned svou první figurou Ecce Homo reagoval na vznik protektorátu. Po uzavření českých vysokých škol vymodeloval truchlící Máří Magdalenu. Jen stěží najdeme v umění té doby stejně intenzivní odraz utrpení žen, které přišly o své muže a syny při masakru v Lidicích, než ve Vítkově sousoší Golgota.

Na první pohled se zdá, že nejde o nic neobvyklého. Je to ale právě naopak. Náboženské umění bylo v té době téměř tabu. Ještě paradoxnější bylo, že Vítek se až doposud ve všech oficiálních dokumentech prezentoval jako ateista. Pro umělcovu skrytou, a přitom očividnou revoltu proti okupantům si jej však začala všímat výtvarná kritika. V roce 1944, ve svých 45 letech, se dočkal i samostatné pražské výstavy. Když po válce dostali čeští výtvarníci úkol oslavit svými díly bojovníky proti fašismu, nemohl mezi nimi Vítek chybět. Konečně slavil úspěch a začal vítězit v různých soutěžích. Jeho kariéru ale ukončila v roce 1950 smrt.

Život Jana Adolfa Vítka je vynikajícím příkladem toho, že i nevěřící člověk dokáže v nejtěžších dobách nalézt Boha a předávat ono Světlo dál skrze svá umělecká díla. Mnohá z nich najdete právě na výstavě v Městském muzeu Polná, která se veřejnosti otevírá 21. června.

Jan Adolf Vítek (1899–1950): Plastiky. Městské muzeum Polná, 21. 6. – 27. 8. 2017

Autor je historik umění

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay