Pater Krokodýl a Velikonoce s radiací

Vydání: 2016/12 Tři roky s papežem Františkem, 15.3.2016, Autor: Aleš Palán

Příloha: Perspektivy 12

Festival filmů o lidských právech a odpovědnosti každého člověka za planetu. Nejen to je festival Jeden svět.


Otec Krokodýl, tedy pater Genadij Machljenko, hrdina ukrajinského dokumentu Téměř svatý. Snímek festival Jeden svět

V rámci letošního ročníku může divák vidět řadu dokumentů o migrantech či sociální problematice, nechybějí ani snímky o víře. Pražská část festivalu končí tento týden. Hned poté ale filmy vyrážejí do regionů, do více než třiceti měst.

Silný příběh kněze Genadije přináší film v češtině nazvaný Téměř svatý. Otec Genadij takový skutečně je. Kamera sleduje jeho nekompromisní boj s drogami, dětskou prostitucí, zneužíváním postižených... Genadij nejenže o tom všem mluví v médiích, na veřejných shromážděních či třeba ve věznicích, ale hlavně se potřebných sám ujímá. Po nocích hledá zoufalé děti v ulicích svého města a sváží je do vlastní „republiky“, jakéhosi azylového domu. Díky své zarputilosti a obdivuhodné fyzické kondici se nebojí chodit ani do drogových doupat, kam se zdráhá vejít i policie. Ráno si pak umyje obličej a navlékne kolárek...

V originále se snímek nazývá Krokodýl Genadij. Je to parafráze na kdysi populární sovětský animovaný film, v němž dětem pomáhá dobrotivý krokodýl. Otec Geňa tento symbol přijal za vlastní, sám se dokonce dětem jako Krokodýl někdy představuje. Filmaři jeho boj s dealery a nefunkčním zdravotnictvím sledují dlouhodobě. Kněz se nevzdává, i když naráží na zdi nepochopení. Zdálo by se, že nemůže být hůř... Ale může. Tím městem, kde se otec Krokodýl pohybuje, je totiž ukrajinský Mariupol. Rusko zabralo Krym a bojůvky začínají pronikat i do Doněcka. Krokodýl to přijímá jako další výzvu.

Na Ukrajině zůstaneme i s filmem Bábušky z Černobylu. Je to příběh stařenek, které se vrátily dožít své životy do zapovězeného pásma zamořeného radioaktivitou, za dráty ochranné zóny černobylské elektrárny. I třicet let po výbuchu reaktoru je tu obrovská radiace. Babičky to vědí, přesto je pro ně život doma milejší než někde v paneláku. V některých vsích žije už jen jedna či dvě ženy, jiné vesnice jsou docela pusté. I v tomto apokalyptickém prostředí přetrvává v ženách optimismus, pozitivní logika a víra. Všechny bábušky se společně setkávají vlastně jen jednou do roka, když je otřískaný autobus sveze do kostela, aby společně mohly vyznat: „Kristus vstal z mrtvých!“ Krajina kolem Černobylu bude zamořená tisíce let, lidé ji přesto neopustili – a společně doufají ve velikonoční obrodu.

Program festivalu najdete na www.jedensvět.cz
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Kultura, Články



Aktuální číslo 43 22. – 28. října 2019

Kdo by se děsil, kdo by se třás?

Někdo má ty hřbitovní procházky rád. Náhrobky dokážou prozradit mnohé: jak si místní cení svých předků, jak se jim žije dnes. Jiný se ale krchovu zdaleka vyhne. Je…

celý článek


Spřátelit se s vlastní smrtí?

Legalizovat eutanazii chce skupina poslanců v čele s Věrou Procházkovou z Hnutí Ano. Návrh zákona, který minulý týden dokončila skupina poslanců, bude ještě připomínkován…

celý článek


Stavba svatovítských varhan jde do finále

Ochutnávkou krásy a možností budoucích svatovítských varhan byl inaugurační koncert 14. října přímo ve varhanářské dílně Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu.…

celý článek


Misionář, „který utekl smrti“

P. MATEUSZ DZIEDZIC působí od roku 2009 jako misionář ve Středoafrické republice (SAR). Vrátil se tam i přesto, že ho v roce 2014 zajali místní ozbrojení povstalci. S KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay