Od potratů k pěstounům optikou ČT

Vydání: 2004/5 Ďábel, 9.9.2004, Autor: Aleš Palán

Potraty, anonymní porody, kojenci v ústavních zařízeních - taková jsou základní témata třídílného dokumentárního cyklu Nechtěné děti, jehož úvodní část uvede 7. února v 10.10 hodin první program České televize.

První díl se věnuje potratům. Režisérka Ivana Křenová nechává zaznít názorům jednoznačně interrupce odsuzujícím (Kdy začíná život? Ta otázka je nepřesná: živá je přece už i spermie. Jedinec ale začíná jednoznačně početím.), stejně jako těm, které hovoří o svobodném rozhodnutí každé ženy (Housenka ještě není motýlem - musí projít složitým vývojem. Tak i embryo ještě není lidskou osobností.). Církevní stanovisko k problematice reprezentuje Aleš Opatrný: "Každá živá bytost má právo se narodit." Známý dětský psycholog Zdeněk Matějček však podotýká, že velká část žen - kterým "potratové komise" v osmdesátých letech umělé přerušení těhotenství nepovolily - se přesto plodu ilegálně zbavila.

Snad pod dojmem toho, že byl dokument připravován pro ČT - která si tolik zakládá na své "objektivitě a vyváženosti" - předkládá autorka dokumentu názorovou mozaiku bez toho, že by poodkryla vlastní pohled. Jejími respondenty jsou zejména muži, což by se dalo pochopit, kdyby se hovořilo o hornictví, ale ne o potratech. Pokud přivede I. Křenová před kameru ženu, pak je to většinou matka, která před osudovou volbou stála. Těch několik silných příběhů je však zachyceno suše a popisně - hodily by se snad do medicínských skript, ale nikoli do dokumentu. Slzy, bolest, výčitky, pocit osvobození - to všechno prvnímu dílu Nechtěných dětí chybí. Dokument v podání I. Křenové zde rezignuje na nejsilnější složku tohoto žánru: autenticitu a emotivitu.

Co chybí dílu prvnímu, lze už částečně nalézt v dílu třetím. Ať už je to proto, že problematika umísťování dětí do ústavní výchovy či do pěstounských rodin není tak ožehavá, nebo z jiných pohnutek, Křenová ilustruje toto téma řadou osobních příběhů. To alespoň částečně vyvažuje dva základní handicapy celé trilogie: stále dokola vystupují jedni a titíž odborníci, kamera v ruce M. Křena stále dokola opakuje jedny a tytéž kameramanské grify. (Dlouhé titulky s kontakty na jednotlivé organizace však zůstávají jasným plusem - má-li divák po ruce tužku, stihne si zapsat telefonní čísla.)

Křenová se nebojí říct, že pěstounská péče je pro děti vždy přijatelnější než ústavní pobyt a že je to koneckonců i levnější pro stát. Argumentu ředitelky jednoho ústavu, že pěstouni nejsou často dostatečně vyškoleni, oponuje nejsilněji, jak může: nikoli slovy, nýbrž příběhem pěstounské rodiny. To nevyřčené si už doplní každý koncesionář: Copak biologičtí rodiče absolvují nějaká školení? Co znamená nějaký kurz proti lásce? Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay