Nelze zůstávat stranou

Vydání: 2004/48 Přichází advent, 20.11.2004, Autor: Jaroslav Someš

Televizní film inspirovaný číhošťskými událostmi
 Filmem In nomie Patris uzavřeli scenárista Jan Drbohlav a režisér Jaromír Polišenský svoji volnou televizní trilogii, připomínající tragické osudy lidí v těžkých dobách totalit. První z jejich snímků, Ex offo, byl příběhem advokáta přiděleného za obhájce válečnému zločinci K. H. Frankovi, druhý s názvem Gambit byl inspirován babickými událostmi v roce 1951. Posledním dílem z této řady je právě In nomine Patris.

Televizní film, uvedený v premiéře na ČT 1 v neděli 14. listopadu, se opírá o historická fakta spojená se smrtí faráře Josefa Toufara, kterého StB křivě obvinila z inscenování tzv. číhošťského zázraku a umučila. Okolnosti kolem opakovaného pohybu křížku na oltáři kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti v prosinci roku 1949 zůstanou zřejmě už navždy zahaleny tajemstvím. Je možné pouze shromáždit dostupná fakta a vylíčit, jak obludně komunistický teror ony události zneužil.

ANI REKONSTRUKCE, ANI DOKUMENT

Je správné, že tvůrci filmu předem zdůraznili, že jim nejde o rekonstrukci a vysvětlení celého případu, nýbrž o „historickou paměť národa“. Z tohoto úhlu pohledu je třeba také snímek posuzovat a nepovažovat ho za to, čím nechce být - není to hraný dokument. Jde o filmové drama, v němž číhošťský zázrak představuje pouze výchozí situaci. Proto adventní mše, během níž se pohyb křížku udál (ve filmu - na rozdíl od skutečnosti - poprvé a naposled), tvoří hned úvodní scénu a samotný křížek nám kamera ani neukáže.

Další vývoj děje sleduje souběžně mučednický úděl faráře Toufara a fiktivní příběh filmového režiséra Neumanna, pověřeného komunistickými mocipány natočením lživého dokumentu o zázraku. Jako spojnici mezi oběma dějovými liniemi využili tvůrci snímku postavu farářovy neteře Marie Pospíšilové.

 

SKUTEČNOST A FIKCE

Pokud jde o historická fakta, je Toufarův osud vylíčen v obrysech pravdivě, v detailech s přijatelnou dávkou umělecké licence. Na tom, že postava vyznívá v drtivé působivosti, má hlavní zásluhu Viktor Preiss naprostou přesvědčivostí jejího ztvárnění. Zejména noční rozhovor s dvojicí příslušníků StB, kteří přišli Toufara zatknout, je po herecké stránce jedním v vrcholů celého filmu. Toufarovými hlavními protihráči jsou osoby, nesoucí rovněž skutečná jména - číhošťský strážmistr Goldbricht, prokurátor dr. Čížek („povýšený“ zde na náměstka ministra vnitra) a sadistický vyšetřovatel Mácha (ve filmu jeho jméno nepadne). Ke kladům filmu patří, že ani tato protistrana není viděna jednoznačně - Goldbricht v podání Ladislava Potměšila je dobromyslný vesnický policajt, který rozjede celý případ bez zlého úmyslu. Jeho závěrečný pocit viny a putování s Marií od trestnice k trestnici a hledání Toufara, o němž přitom už ví, že je mrtev, je vlastně jeho osobní tragédií. Přesný a silný, zlověstný, a přitom nepřehrávaný je také výkon Michala Pavlaty v roli dr. Čížka (vcelku zbytečně je jeho charakter podtržen gestapácky klopeným kloboukem, stejně jako je zbytečné „ďábelské“ nasvícení tváře brutálního vyšetřovatele).

Postava filmaře Neumanna (Jiří Langmajer) je dílem scenáristické fabulace. O číhošťských událostech sice byl narychlo natočen lživý dokument s názvem Běda tomu, skrze něhož..., příkaz k jeho vzniku však ministři Čepička a Kopecký vydali až po Toufarově smrti, takže zmučený pater v něm účinkovat neměl (dva dny před svou smrtí byl přivezen v noci do Číhoště kvůli pokusu o policejní rekonstrukci). Natočením filmu nebyl tehdy pověřen žádný kvalitní režisér, takže přes rekordní počet 376 kopií skončila akce fiaskem a snímek musel být brzy stažen z kin. Zde je však Neumann vylíčen jako opravdu špičkový tvůrce, který zprvu přistupuje k zadání ryze profesně, ale později je do událostí osobně zatahován čím dál víc - na rozdíl od nebezpečně konjunkturalistického kameramana Robka.

V závěrečném střetnutí Neumanna s dr. Čížkem sice tvůrci filmu překročili uvěřitelnou mez - míra režisérovy troufalosti vůči všemocnému náměstkovi ministra vnitra stěží odpovídá dobové atmosféře -, přesto právě postava mladého filmaře je zjevně hlavní nositelkou poslání snímku In nomine Patris. Toufarův osud je výlučným osudem statečného muže odhodlaného zemřít za svou víru, Neumannův osud je příběhem běžného člověka, umělce, který chce žít a dělat „jen svou práci“. V konfrontaci s velikostí Toufarovy oběti však poznává, že není možné stát stranou. Což je mravní příkaz, který platí nejen v dobách tragicky vyhrocených.

Posluhující režisér (Jiří Langmajer) a mučedník (Viktor Preiss)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay