Měli zmizet z české kultury

Vydání: 2004/45 Dušičky, 5.11.2004, Autor: Jan Paulas

Když v polovině 90. let vyšla kniha Spisovatelé ve stínu poprvé, byla beznadějně rozebrána. O jejím novém, rozšířeném vydání, které právě uvedlo na knižní pulty nakladatelství Portál, hovoříme s jejím autorem, literárním historikem Jaroslavem Medem.

Jak byste krátce charakterizoval své "spisovatele ve stínu"?


Podle mého soudu jde o spisovatele, kteří byli po celá dlouhá desetiletí komunistické totality díky své křesťanské orientaci zcela vyloučeni z literatury. Měli být vymazáni z kulturního povědomí, proto jsem volil termín "spisovatelé ve stínu", i když je to trochu eufemismus, protože oni měli zmizet do nepaměti, jako by nikdy nebyli.

Ke kterému z nich jste si našel nejdříve cestu?

Tady je moje odpověď zcela jednoznačná: přirozeně to byl Bohuslav Reynek, k němuž jsem už jako havlíčkobrodský student chodil do Petrkova, kde jsem se vlastně poprvé setkával se jmény autorů, o nichž nyní píši. Bez Reynkova vlivu bych jen těžko hledal v 50. letech cestu k literárním hodnotám, které velmi záhy zmizely z knihoven.

Rozšířené vydání vaší knihy přináší i nové portréty - básníků Mertha a Vokokolka, kteří přece jen nejsou tolik známí. Co vás vedlo k tomu zařadit je po bok Zahradníčka, Čepa, Demla, Reynka, Diviše a dalších v samostatných medailonech?

Domnívám se, že oba tito básnici - Vokolek i Merth - jsou významné básnické osobnosti a nezaslouženě stojí poněkud v pozadí. Vokolkova poezie i esejistika jsou svou originalitou a hloubkou srovnatelné s vrcholnými zjevy české literatury a díky tomu, že máme péčí nakladatelství Atlantis k dispozici Vokolkovy sebrané spisy, snad jeho dílo pronikne i do povědomí čtenářů. U Františka Daniela Mertha je situace složitější: je to básník dosti výlučný, jeho poetika má vyhraněný intelektuální ráz, ale hlavně: vůči němu má naše nakladatelská politika veliký dluh. Z jeho díla nebylo vydáno vlastně bezmála nic, vše zůstává skryto v samizdatových edicích, a tak je tento básník-kněz, jehož kněžství je bytostnou součástí jeho básnického prožitku, vlastně pořád skoro neznám. Moje studie o něm ho tak chce především připomenout a vyprovokovat někoho z nakladatelů, aby jeho dílo konečně předložil čtenáři.

Kniha je rozšířena také o nové kapitoly, které se věnují křesťansky orientované poezii a literatuře od války až po 90. léta. Uvádíte zde celou řadu jmen. Která pokládáte za tak výrazná, že by si zasloužila i samostatné medailony?

Na to není jednoduchá odpověď. Celá řada autorů mne lákala k hlubší analýze a interpretaci, určitě třeba prozaici-ruralisté (Knap, Křelina a další), o nichž existuje stále řada předsudků, dále například výsostný básník Josef Kostohryz a další. Snad to ještě někdy v budoucnu napravím a vrátím se k nim...

Mezi výrazné křesťansky orientované básníky patří i Ivan Martin Jirous, zvaný Magor, který letos oslavil 60. narozeniny. Jeho poezie je dnes součástí i maturitních otázek, ale zároveň budí u věřících spíš rozpaky. Jak ho vnímáte vy?

O Jirousově osobě, o jeho mnohdy opravdu extravagantních postojích si může každý myslit, co chce, ale je takovým básníkem, že jsem ho nemohl opominout. Svým jazykem i některými obrazy může vzbuzovat u některých čtenářů nelibost, jeho autentická a opravdová víra, tápavě hledající básnický výraz pro vztah k Bohu, je jistě netradiční, ale možná o to opravdovější, protože je vytěžená z temnot, kam mnozí nikdy nedosáhnou. U Magora nenajdeme u něj tradiční básnická gesta, a přesto je svrchovaným básníkem.

Jak si stojí "spisovatelé ve stínu" dnes? Jsou podle vás již dostatečně začleněni do kontextu české literatury, mají v ní svoje patřičné místo?

Za těch patnáct let od listopadu 1989 se mnohé podařilo, a tak se někteří z autorů, o nichž jsem psal, už stali bezmála klasiky. Vyšly jejich sebrané spisy (Václav Renč, Jan Čep, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek a další), píší se o nich diplomové práce, a lze tedy říci, že si už vydobyli důstojné místo v české literatuře. Teď jde jen o to, aby si vydobyli stejně důstojné místo i v srdcích čtenářů a stali se živou připomínkou křesťanských hodnot.

JAN PAULAS Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay