Malíř barokní zbožnosti

Vydání: 2006/46 Otazníky z křesťanských ložnic, 14.11.2006, Autor: Jaroslav Someš

Českou barokní malbu lze dělit zhruba do tří etap. V té první dominuje osobnost Karla Škréty, v té poslední vládne dvojice Petr Brandl a Jan Kupecký, následovaná o něco mladším Václavem Vavřincem Reinerem. Mezistupeň tvoří generace působící v druhé polovině 17. století, v jejímž čele stojí dva významní reprezentanti církevního umění, Jan Kryštof Liška a Jan Jiří Heinsch. A právě toho nyní představuje výstava probíhající na Pražském hradě v Císařské konírně do 28. ledna 2007.

Jan Jiří Heinsch (1647–1712) se narodil v Kladsku, od konce sedmdesátých let 17. století až do své smrti však působil v Praze. O jeho mládí víme jen málo. Snad byl původně protestantského vyznání a konvertoval. Snad byl žákem Karla Škréty. Rozhodně v roce 1679 ho už zastihujeme jako nově přijatého pražského měšťana a člena malířského cechu. Z té doby známe také jeho první práce pro církevní řády, augustiniány, křižovníky s červenou hvězdou a zejména pro jezuity. V celé jeho tvorbě převládá náboženská tematika. Máme od něj zachováno na 150 obrazů, 100 kreseb a několik set grafických listů. V závěru svého života se dokonce podílel i na výtvarné koncepci několika sousoší pro Karlův most. Ve svém díle dokonale splňoval dobovou představu o naučném a výchovném poslání výtvarného umění. Jeho obrazy věcně a přehledně, a přitom s kompoziční bohatostí, vyprávějí příběhy ze života svatých, předkládají příklady zbožnosti a alegorickými výjevy vedou k meditaci. Osobitým rysem Heinschovy tvorby je smysl pro detail (jako je např. výzdoba oděvu, prostřený stůl, zvěř a ptáci v krajině) a záliba vkládat do obrazu další obraz (např. ve výjevu se sv. Aloisem Gonzagou je vzadu na stěně refektáře vyobrazení Posledního soudu).

ZBIČOVANÝ KRISTUS MEZI ANDĚLI
Současná výstava zahrnuje téměř 30 obrazů a zhruba stejný počet kreseb a grafických listů. Řada významných Heinschových děl tu však chybí, protože je pevnou součástí chrámových oltářů, jež pochopitelně nelze demontovat. Jde mj. o slavný poutní obraz Panny Marie Karlovské, o obraz sv. Jindřicha a Kunhuty z kostela sv. Jindřicha v Praze či o novobydžovské Umučení sv. Vavřince. I tak se tu však podařilo shromáždit práce, které přesvědčivě prezentují úroveň Heinschova malířství a dokumentují jeho umělecké vyzrávání. Vrcholnou etapu jeho tvorby zahajuje rozměrná luneta Kristus po postu obsluhovaný anděly (z roku 1648) a z dalších děl do ní patří mj. cyklus ze života jezuitských světců, skupinový výjev Převezení těla sv. Václava z Boleslavi do Prahy, úchvatné plátno Zbičovaný Kristus mezi dvěma anděly (snad nejlepší jeho práce vůbec) či protějšky tvořící obrazy sv. František Xaverský a sv. Ignác z Loyoly. Také Heinschovo portrétní umění je na výstavě zastoupeno církevními zakázkami – podobiznami velmistrů řádu křižovníků s červenou hvězdou. Vedle tohoto řádu sem zapůjčilo obrazy také Arcibiskupství pražské, Královská kanonie premonstrátů na Strahově i různé farnosti. Expozice je tudíž dalším zdařilým příkladem spolupráce sekulárních a církevních institucí.


Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay