Lidská srdce strnula hrůzou

Vydání: 2008/40 Jak se žije nejchudším, 30.9.2008, Autor: Jaroslav Šubrt

Železný most přes řeku uprostřed pusté krajiny. Pěšky, na bicyklech, tu a tam i v automobilech se k mostu od západu i východu chvatně blíží proud lidí ověšených kufry, ranci i všelijakým harampádím. Mnozí z nich sotva před několika hodinami v horečném spěchu opustili své domovy a teď hledají záchranu na druhém břehu.

Uprostřed mostu, kde na sebe nešťastní lidé narážejí, zavládne během několika minut bezvýchodný zmatek. Teď už skutečně není kam se uchýlit, kam se obrátit o pomoc – lidé se ocitají v pasti. Tak lze popsat první záběry z nejnovějšího filmu polského režiséra a klasika světové kinematografie Andrzeje Wajdy Katyň. Rok po domácí premiéře přichází nyní i do našich kin. Úvodní scény jsou nesmírně výstižnou metaforou osudu polského národa v prvních týdnech osudného září roku 1939. Jejich děsivá a ponurá atmosféra pak provází diváka celým filmem až k samotnému hrozivému finále.
Uzavřením paktu Ribbentrop-Molotov v srpnu 1939 prakticky skončila dvacetiletá existence samostatného polského státu. Demarkační linie mezi územím anektovaným z jedné strany nacistickým Německem a z druhé strany Stalinovým Ruskem byla podle tajných plánů vytyčena právě podél řek Bug a San. Hitler napadl Polsko 1. září 1939. Polská armáda i přes hrdinný odpor nedokázala jeho vojskům dlouho vzdorovat. Pozůstatky vyčerpaných polských oddílů se po prohraných bojích snažily dostat k jednotkám rozmístěným ve východní části země, odhodlány pokračovat v bojích až do samotného konce. Avšak jejich plány byly totálně zmařeny, když 17. září 1939 ve dvě hodiny v noci dostal polský velvyslanec v Moskvě od sovětské vlády šokující zprávu, že Rudá armáda je připravena překročit východní hranici jeho vlasti.
Londýnské Timesy to tehdy lakonicky komentovaly, že Sověti „vrazili Polákům nůž do zad“. Téměř čtvrt milionu polských vojáků se ocitlo v sovětském zajetí. Odhaduje se, že jeden a půl až dva miliony Poláků – včetně celých rodin – z obsazených území byly násilně deportovány na Sibiř. Mnozí z nich útrapy transportů nepřežili. Nejkrutější osud ovšem potkal přibližně dvacet tisíc polských důstojníků, tehdejší elitu národa – vojáky z povolání, profesory, právníky, lékaře, umělce, příslušníky technické inteligence. Na příkaz Stalina je katani z NKVD během dubna a května 1940 deportují z lágrů v Starobělsku, Kozelsku a Ostaškově na odlehlá místa, kde je pak vraždí ranou z revolveru do týla. Mrtvá těla pak ukládají do masových hrobů. Mezi zavražděnými důstojníky byl i režisérův otec. Událost se zapsala do dějin jako „katyňský masakr“.

ZAMLČOVANÁ PRAVDA
O tři roky později objevují německé jednotky masové hroby s mrtvolami polských důstojníků. Sověti zároveň rozjíždějí masivní propagandistickou kampaň, která má přenést odpovědnost za masakr na Němce. (V kampani po válce samozřejmě pokračují i polští komunisté, jak ukazuje ve filmu tragický příběh jedné z hlavních postav.) Manévr se úspěšně podařil. Na dlouhá léta se téma stává tabu. Během norimberského soudu je taky radši rychle smeteno ze stolu – Stalin je přece spojencem. A když těsně po válce vycházejí na Západě knižní svědectví přímých svědků (Czapski, Herling-Grudziński), místní, většinou levicově orientovaní intelektuálové je označují za holý výmysl a imperialistickou propagandu. Na tomto historickém pozadí se odvíjejí příběhy Wajdových hrdinů.
Režisér sám nikdy nedoufal, že se mu film o katyňském masakru někdy podaří natočit, přestože si to velice přál. Až teprve v dubnu 1990 přiznali Rusové svůj podíl a zpřístupnili některé dokumenty. Pro mnohé Poláky je toto téma dodnes nezacelenou ranou. A je bezpochyby dobře, že Wajda natočil svůj film právě tak, jak ho natočil. Některé kritiky mu totiž po premiéře vyčítaly chladnou akademičnost, šablonovitost či topornost při tvarování jednotlivých postav. Ano, herecké výkony jsou velmi úsporné, některé téměř minimalistické, ale copak lidské srdce nestrne hrůzou při pohledu do chřtánu nicoty a zmaru? Někdo jiný by možná z podobné látky vytvořil komerčně úspěšný akční film nebo romantickou love story, jak jsme toho byli svědky například před několika lety, kdy náš známý režisér natočil film o českých letcích v Anglii. Takovému pokušení ale tvůrce s takovými zkušenostmi a nadhledem, jakým Andrzej Wajda bezesporu je, bohudíky odolal.


Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay