Vydání: 2006/26 Cyrilometodějské dvojčíslo, 27.6.2006, Autor: Lenka Fojtíková

Proč jste se rozhodla zaměřit podnikání právě tímto směrem?
Nemám ráda nevyužité, prázdné prostory. Bývalá škola byla rozlehlá a v posledních letech se tam vystřídalo několik podnikatelů, kteří ale svoji činnost vždy ukončili. Přemýšlela jsem, jak ji využít. Sama jsem odmalička chodila v kroji. Co si pamatuji, tak jsme chodívali v krojích především k poutím ke svatému Antoníčku do Blatnice. To byl také důvod, proč jsem se rozhodla pořídit si kroj i v dospělosti. Dnes ale žijeme v době, kdy ve většině rodin životnost krojů, které se dědily z generace na generaci, končí. Současná populace je navíc o hodně vyšší a mohutnější. Uvědomila jsem si, že vše dosluhuje a pořídit si nový kroj je docela problém. Jednotlivé díly totiž obyčejně dělala nějaká stařenka a to ještě ne v každé vesnici. Lidové umělkyně rychle vymírají a já jsem si najednou uvědomila, že pokud se jejich umění nenaučí mladší lidé, kroje zákonitě zaniknou.

Bylo obtížné získat peníze potřebné na rozjezd dílny?
Peníze jsme se v minulých letech naučili čerpat z evropských zdrojů na menších projektech. Jednalo se především o spolupráci naší obce s rakouskou vesničkou Falkenstein, která trvá již šest let. Absolvovali jsme společně spoustu kulturních výměn, jazykové kursy a vydali i moravsko-rakouskou kuchařku, která obsahuje recepty hospodyněk obou vesnic. V tomto případě ale šlo o něco úplně jiného, byla to první akce investičního rázu. Vím, že Evropská unie podporuje projekty, které nejsou příliš ziskové a dají se využít např. pro rekonstrukci staré chátrající budovy. My jsme takovou nevyužitou stavbu měli a mě napadlo, že by se mohla proměnit v centrum kultury pro celé Moravské Slovácko. Tak vzniklo Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel. Budeme vyrábět hlavně kroje. Počítáme s tím, že pak budou vidět nejen při církevních slavnostech, ale také třeba při Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, Jízdě králů ve Vlčnově a Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou. Kromě toho se tady na Slovácku téměř v každé obci každoročně koná nějaká akce, při níž krojovaní nemohou samozřejmě chybět.

Co všechno případným zájemcům vaše dílna nabízí?
Kompletní ušití jakéhokoliv lidového kroje. Po vybavení prádelny je budeme také prát a žehlit. Časem bychom pak velmi rádi zřídili jejich půjčovnu, protože je jasné, že ne každá rodina si může pořídit vlastní kroj. Jde totiž o finančně velmi náročnou věc. Některé děti se do něj například nastrojí jen při prvním přijímání, pak už zůstane viset ve skříni a čeká na další sourozence nebo dokonce příští generace.

Ihned po kolaudaci se vám podařilo získat ve výběrovém řízení velkou zakázku pro Valašsko. Vyvstaly při výrobě nějaké problémy?
O tom by vám podrobně dokázala vyprávět ředitelka střediska Jana Smutná. Se samotnou výrobou není problém, ženy jsou velmi šikovné. Máme ale potíže se sháněním materiálu. Mnohé textilní firmy v České republice pomaličku ale jistě krachují, není dostatek bavlny a pro textilky je asi náš trh málo atraktivní. Mají velmi malé odbyty a tím pádem se ruší jedna výroba za druhou. My přitom potřebujeme přírodní materiály, které sháníme po celé republice. Situace je taková, že když seženeme dodavatele, tak nám za dva měsíce řekne, že končí.

Jak budete tuto situaci řešit?
Porozhlédneme se v zahraničí, uvažujeme o Polsku a Rakousku. Tam už budou ale zase podstatně jiné ceny, např. v Rakousku mají kvalitní materiály, které jsou ale velmi drahé. Ruční práce je tam ohodnocena o čtyři kategorie výš než sériová výroba. Našli jsme tam paní, která se od roku 1995 také zabývá výrobou krojů, měla by se dokonce u nás objevit při žehnání dílny dvacátého srpna. Je možné, že s ní navážeme spolupráci.

Zaslechla jsem také myšlenku, že byste „nouzové“ materiály dělali sami.
Ředitelka Smutná na to říká, že je to má hříšná myšlenka. Má obavy, jestli bychom všechno zvládli. Do budoucna to ale vypadá tak, že kdo bude chtít kroje dělat, bude si muset sám vyrábět veškeré prvotní produkty. To si ale zatím skutečně nedovedu představit.

Snažíte se o uchování lidových tradic. Jaká jsou další pozitiva vzniku vaší dílny?
Snad za nejvíce důležité považuji fakt, že dostaly pracovní příležitost ženy po mateřské dovolené a ty staršího věku. Jedná se o kategorie, které si ve zdejším regionu, kde je jedna z nejvyšších nezaměstnaností v republice, jen těžko hledají práci. V naší dílně budou moci pracovat i tělesně postižení. Předpokládám také, že do našeho kraje začne časem jezdit více návštěvníků, takže podpoříme cestovní ruch. Mělo by tedy dojít ke všeobecnému rozkvětu celé Blatničky. Zdejší lidé jsou snaživí. Máme tu dva moderní penziony, kde je možné ubytovat až dva autobusy nocležníků. Ti sem doposud jezdili především za dobrým vínem.

Také jsem se dozvěděla, že jedna z místností vašeho rodinného domku patří pouze krojům.
Ano, jedna naše místnost je určená krojům, které potřebují svůj prostor a péči. Mé aktivity a myšlenka nadchly celou rodinu, takže v kroji chodí i oba synové. Ten starší dokonce s manželkou připravuje kroj pro šestiměsíční vnučku. Nápadu se v obci chytly další maminky, které chtějí svým ještě ani ne ročním děvčátkům kroj také pořídit. Inspirovat se nechaly i ženy středního věku. Všichni se do kroje chtějí nastrojit v srpnu, kdy budou v obci hody, které slavíme při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie. V tento den necháme zároveň novou Školu lidových tradic požehnat.

Máte do budoucna ještě nějaké plány?
V podkroví budovy Střediska školy lidové tvořivosti a řemesel chceme vybudovat výstavní síň. Také plánujeme, že budeme pořádat různá školení a kursy.