Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo

Vydání: 2012/51 Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, 18.12.2012, Autor: Prokop Siostrzonek

 

Vánoce jsou obdobím vzpomínání. Starší lidé mnohdy vzpomínají na nelehké válečné období. Jedné známé neustále vyvstávají ve vzpomínkách válečné Vánoce 1944 prožité v opuštěném domě v polském Krakově. 
 
Štěpán Zavřel: Klanění pastýřů.
 

V domě, v jednom pokoji, se už od října ukrývaly tři varšavské rodiny. Dobří lidé jim přinesli slámu, několik hrníčků a misek. Každá rodina si vede svou vlastní kuchyni. Jedněm to jde, druzí jsou trochu leví, všichni pak hladoví. Hledí na sebe nevraživě, nemají si co říci. Všechno je rozděluje: věk, prostředí, vzdělání. Jedno všechny spojuje: jsou na útěku. Někdo z nich vytrhl prkno bočnice vagonu, vyskočil a pomohl ostatním – rodičům, sestře, švagrová podala tchyni nemluvně. Utíkali, jak nejrychleji mohli. Přeskočili násep. Pak následoval malý lesík. V krakovském domě musejí nějak přečkat válečné období. Jak dlouho ještě? Vždyť se to už nedá vydržet… Tak moc se už nenávidí! Kdo vlastně přišel na myšlenku utéci? Ten by zasloužil! Možná by jim v tom transportu bylo lépe?! Nenávist jednoho k druhému všechny doslova sžírá…

Nastal Štědrý večer. Každá rodina si něco připravuje. Je zima a smutno, jak ještě nikdy. Šestnáctiletý syn jedné z rodin přináší odněkud velký stromek. Nikdo neprotestuje, že je v pokoji těsno, že ho není kam postavit. Odsouvají se slamníky a stromek se postaví doprostřed. Chladný dům je najednou jakoby proteplen. V jednom pokoji žilo od konce října 20 lidí – pět mužů (mezi nimi jedno čtyřměsíční nemluvně) a 15 žen. Ti všichni žili v jakémsi společném pekle. Na Štědrý den se najednou objevil anděl, přinesl stromek a způsobil zázrak: všichni usedli ke společnému jídlu.

Z nemluvněte toho večera je dnes už skoro sedmdesátník. Chlapec, který tehdy přinesl stromek, zemřel před mnoha lety na infarkt. Téměř všichni už vlastně zemřeli. Zázrak toho válečného Štědrého dne 1944 však trval dlouho. Rodiny udržovaly přátelství dlouhá léta, i když se v mnohém lišily: prostředím, věkem, vzděláním.

Co se vlastně tenkrát o tom válečném Štědrém dnu stalo? V jediné vteřině se ta světnice změnila. Všichni se všemi začali mluvit. Musel to být strašný hluk po těch dvou měsících hlubokého ticha. Když chce člověk vyjádřit své pohrdání jiným, mlčí před ním. Je to mlčení, které bolí víc než rána pěstí. Tenkrát o těch válečných Vánocích se toto mlčení prolomilo zázrakem smíření. Zázrakem přijetí druhého člověka takového, jaký je.

„Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo,“ volá do každé vánoční noci prorok Izaiáš. Jeho slova poprvé zazněla už osm století před Kristovým narozením. Je tomu opravdu tak? Neusvědčuje nás současná situace ze lži? Vždyť se denně setkáváme s tolika temnými stránkami světa a Spasitel se přece narodil už před více než dvěma tisíci lety!

Připomeňme si něco důležitého: příchod Božího Syna nezahnal hned temnoty světa, temnotu noci, ale vnesl do této temnoty veliké světlo. Znáte přece různá ztvárnění betlémské scény: v temné stáji leží v jeslích božské Dítě jako jediný zdroj světla. Jeho lesk ozařuje okolí a také obličeje těch, kteří jsou v jeho blízkosti– Marie, Josefa, pastýřů. Také oni nejsou zcela ve světle, jen jejich oči jsou plné světla. Noc sice zůstává, ale není v ní neproniknutelná temnota a strach, je v ní naděje Božího Světla. Toto Světlo září pro každého, nabízí se každému – takovému, jaký je! Svým úsilím můžeme zapálit malé světlo ve světě – je to rozumnější, než naříkat nad temnotou.

Jsme realisté: víme o noci, o temnotě světa, ale víme také něco o Světle a radujeme se z něho. Toto vědomí může i v té nejsmutnější světnici způsobit skutečný vánoční zázrak!

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Zpravodajství

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay