Dobré jméno a čistý štít

Vydání: 2004/22 Pouť do Mariazell, 2.9.2004, Autor: Jan Paulas

O historii nakladatelství Vyšehrad s Jaroslavem Medem
Před sedmdesáti lety vzniklo nakladatelství Vyšehrad, jehož knižní tituly nesmějí chybět snad v žádné knihovně křesťansky orientovaného čtenáře. V pražském Klementinu probíhá do 31. 5. výstava o této vydavatelské historii. Jaká to byla léta? Čtenářům KT je přibližuje literární historik Jaroslav Med, jehož přednáška také zazněla při slavnostním zahájení výstavy.


Nakladatelství Vyšehrad vzniklo v době, kdy se situace českého katolicismu začala pomalu měnit. Můžeme zde vidět jistou souvislost? A nakolik je zde patrný vliv např. Florianova Dobrého díla?
Je nesporným faktem, že vznik nakladatelství Vyšehrad úzce souvisel s jistou obrodou katolictví z přelomu 20. a 30. let minulého století. Právě v této době vznikla řada křesťansky orientovaných časopisů, kolem nichž se soustředila nově nastupující generace spisovatelů a literárních kritiků - za všechny jmenujme Jana Zahradníčka, Jana Čepa, Jaroslava Durycha, Bedřicha Fučíka, Alberta Vyskočila a jiné, kteří se pokoušeli rehabilitovat křesťanské hodnoty v české kultuře. A uvažujete-li i o vlivu Florianova Dobrého díla, ten je nesporný; právě on oslovoval tuto nově nastupující generaci.

Jaké byly vydavatelské začátky Vyšehradu? Co vypovídají jeho první ediční plány?
Nakladatelství Vyšehrad vzniklo v roce 1934, podnět k jeho založení vzešel od vyšehradského kanovníka Bohumila Staška, který vymyslel také jeho název. Pokud listujeme prvními vyšehradskými svazky, je nám zřejmé, že se zde nakladatelství snažilo uspokojit nejširší čtenářské vrstvy četbou, která vyzdvihovala do popředí křesťanské hodnoty umělecky nepříliš náročným jazykem. To se ale poměrně rychle změnilo, vždyť už v roce 1937 vznikl Katolický literární klub a v něm vyšla řada umělecky opravdu náročných literárních děl.

Říká se, že zásadní význam na českém knižním trhu získává Vyšehrad paradoxně za války, kdy byla ohrožena sama existence národa...
Vyšehrad si za války vybudoval opravdu značné čtenářské renomé - stal se totiž jedním z center české duchovní existence a stále zdůrazňoval kontinuitu českého národa. Stačí se podívat na edici České letopisy a Poklady národního umění, aby bylo zřejmé, jak důležitou roli toto nakladatelství sehrálo při upevňování národního sebevědomí. A to ani nemluvím o tom, že zde vyšla celá řada významných českých literárních děl, jako byl například román Karla Schulze Kámen a bolest, první svazek Durychových Služebníků neužitečných či Mohyla Jakuba Demla.

Vyšehrad měl tedy po válce docela dobré jméno. Uměl toho využít? A snažil se nějak ideově čelit novému, nastupujícímu totalitnímu myšlení?
Své dobré jméno využil Vyšehrad opravdu více než skvěle, vždyť po celé období oné podivné lidové demokracie - myslím na léta 1945-48 - představoval jedinečné centrum nejen křesťanské, ale veškeré nelevicové kultury. Kde jinde by mohla vyjít ostře protitotalitní poéma Jana Zahradníčka La Saletta či knihy Grahama Greena, Georgese Bernanose nebo inspirativní filozofická díla Maxe Picarda a Emmanuela Mouniera? A to nemluvím o časopisu Vyšehrad! Klobouk dolů před obrovským dílem, jež zde odvedl spiritus agens nakladatelství Bedřich Fučík a Aloys Skoumal, jenž se zasloužil především o stejnojmenný časopis.

Jak byste zhodnotil patrně nejtěžší éru Vyšehradu pod komunistickým dozorem, kdy došlo také k jeho dočasnému přejmenování? Můžeme i zde rozlišovat různé vydavatelské etapy: 50. a 60. léta, Pražské jaro, normalizaci?
Komunistický dozor postihl toto nakladatelství opravdu velice tvrdě; nezapomeňme, že celá řada redaktorů a spolupracovníků nakladatelství, v čele s Bedřichem Fučíkem, byla uvězněna. V edičních plánech se tato situace projevila mnohdy dosti kuriózním způsobem, vyšla zde například Dantova Božská komedie a vedle toho sovětská románová agitka Daleko od Moskvy. Ke cti pracovníků nakladatelství je ale nutné říci, že i v těch nejtěžších časech hledali každou možnou ideovou „skulinku“, aby čtenářům připomněli vyšehradskou minulost; už v roce 1957 se objevil například první Jaroslav Durych nebo Graham Greene.

Tážete-li se zároveň i na období tzv. normalizace, je nutné konstatovat, že ani v tomto čase marasmu se Vyšehrad nikdy nestal zdrojem typické normalizační pokleslosti. Vždyť zde i v této době vyšla celá řada vynikajících děl, jen si třeba uvědomme badatelský přínos tzv. černé řady apod.

Svou obrovskou kulturní životaschopnost prokázal Vyšehrad i za pražského jara - to je evidentní. Do čela nakladatelství se vrátil Bedřich Fučík a tato tři „fučíkovská“ léta (1968-71) znamenala návrat k těm nejlepším vyšehradským tradicím; opět zde začali vycházet takoví autoři jako Jan Zahradníček, Jakub Deml, Paul Claudel, Charles Péguy, Graham Greene a mohli bychom pokračovat, co jméno, to významný přínos pro duchovně vyprahlého českého čtenáře.

Jak hodnotíte vydavatelské počiny Vyšehradu po pádu komunismu?
Po listopadu 1989 vstoupila celá společnost do prostoru svobody a demokracie. A nakladatelství Vyšehrad, dnes nejstarší existující český nakladatelský dům, do tohoto prostoru vstoupilo rozhodně s čistým štítem, to je bez diskuse. A jeho nová produkce jen potvrzuje jeho historický kulturní přínos a význam, kterému se ani v budoucnu, jak pevně doufám, nezpronevěří. A protože zůstává Vyšehrad i nadále pevně spjat s křesťanskými hodnotami, lze mu do dalších let upřímně vyprošovat opravdu jen a jen Boží požehnání.

Průřez výtvarným dílem malíře a herce Jana Kanyzy za poslední čtyři roky představuje do 30. 5. výstava v Chodovské tvrzi v Praze. Většinou zde převládají meditativně pojaté kompozice.

Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay