Dobré hovory s dobrým bratrem

Vydání: 2005/5 Žehnání věcí, 25.1.2005, Autor: Pavel Studnička

Žijeme v době značné obliby různě pojatých memoárů. Mezi ně patří i knižní rozhovory, vyznívající mnohdy - zvláště v oblasti nábožensky zaměřené literatury - jako potřeba veřejné generální zpovědi v sekularizovaném světě. Byla jich už vydána celá řada, až to může vyvolávat dojem módní nadprodukce. Povětšinou se však setkávaly s příznivou čtenářskou odezvou (viz i výsledky každoroční ankety KT Dobrá kniha), a proto je možné očekávat další rozvíjení tohoto oblíbeného publicistického žánru.

V adventním čase minulého roku obohatila tuto řadu knižních rozhovorů i knížka z brněnského nakladatelství Cesta s krátkým titulem K plnosti a dlouhým podtitulem Rozhovory Jana Mazance s dobrým bratrem a biskupem skryté církve. V předmluvě z pera Milana Badala je naznačena oprávněnost vzniku této knížky o člověku, který je na obálce zachycen ve výmluvném gestu kazatele - raději mluví než píše. A z toho také vyšel mladý publicista, redaktor KT Jan Mazanec. Ze svých dobře promyšlených a podněcujících otázek a přímočarých odpovědí současného mikulovského probošta Stanislava Krátkého (1922) sestavil knižní rozhovor o jeho životním úsilí.

V případě tohoto moravského kněze - kdysi vyhledávaného kazatele, poté však valdického vězně, následně brněnského jeřábníka stavějícího panelové domy v Brně-Líšni, ale také klíčové osobnosti moravské větve skryté církve v 60. až 80. letech - se bylo nač ptát. Dobrý bratr Krátký (na studiích nazývaný svými spolužáky Brevis) toho hodně zažil, hodně pamatuje a hodnotící přívlastek pozoruhodný není v jeho případě nadnesený a plně odpovídá jeho heslu na osobním znaku „Verbo et exemplo ad plenitudem“ (Slovem a příkladem k plnosti), z něhož byl také odvozen titul knihy. Odpovědi zpovídaného vynikají zaujetím, ale také nadhledem, velkorysostí, shovívavostí. Ve vzpomínkových odpovědích se často opakují slovní spojení „dobrý bratr“ či „dobrá sestra“, a to se jmény většiny z 253 osob uváděných v připojeném rejstříku. Někoho možná překvapí toto spojení i u jména dnešního prezidenta ČR (str. 156).

 

DVĚ MORAVSKÉ LINIE

Čtenář knihy si při pozorném vnímání textu uvědomí, že S. Krátký v sobě pozoruhodným (i diskutabilním) způsobem slučuje dvě linie našeho katolicismu - tradiční moravskou mariánskou a cyrilometodějskou zbožnost (opřenou v jeho případě o velké vzdělání) a náboženský modernismus moravské větve skryté církve, představovaný rovněž vzdělaným F. M. Davídkem (1921-1988), Krátkého vrstevníkem. Ze střetání této dvojí linie moravského katolicismu pramení napětí, živost, záslužnost, což  jsou nejcennější momenty celé knížky, a to jak pro stoupence, tak i odpůrce naznačených linií.

Knížka v tomto směru připomíná knižní rozhovor s Janem Konzalem, vydaný před několika lety - tento dobrý spolubratr S. Krátkého, člověk podobného životního a duchovního názoru, ovšem reagoval jinak na způsob začlenění členů skryté církve do duchovní správy v 90. letech: Konzal ho neakceptoval, Krátký ano.

Pečlivě připravené knížce (množství přetištěných dokumentů, fotografií, šťastně zvolené motto citátem z Deníku marnosti Dominika Pecky, jmenný rejstřík aj.) lze vytknout pouze několik drobností. Divím se, proč se v archivu nenašla také fotografie v rejstříku více než čtyřicetkrát uváděného F. M. Davídka a výraznější fotografie často uváděných osobností (B. Provazníka, F. Zahradníka a J. Blahy). Dodatek S. Krátký očima druhých pokládám za nadbytečný ze dvou důvodů: jednak je o téměř všech 19 autorech krátkých vzpomínek předtím v knížce patřičná zmínka a jednak jsou uvedené pajány povětšinou již přetištěné odjinud.

Závěrečné slovo sestavovatele knížky pak dobře vystihuje její celkový smysl: „Snad i tato kniha může přispět k odstranění předsudků. Nelze ji přitom brát jako přesný historický dokument nebo studii o skryté církvi, ale jako příběh muže, který nemá příliš ve zvyku se vydávat tou jednodušší cestou. To mu přináší určité nepochopení ,seshora´ bohužel i v dnešní době, kdy už vnější ,nepřítel´ české církve pominul.“ Názory jsou v knížce vyslovované podle zásady skryté církve (summa libertas = maximum svobody), a proto najdou bezpochyby reakce nejen příznivé, ale i ty pochybující.

Stanislav Krátký: K plnosti (Cesta 2004)

Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay