Chceš být informován? Nelež na kanapi!

Vydání: 2008/16 Misie, 15.4.2008, Autor: Jan Paulas

Změny v hlavní zpravodajské relaci v TV Prima upozorňují i na hlubší otázky, než jsou důvody nezdařilého „útoku“ na nejsledovanější večerní zprávy. Třeba: Kam se ubírá dnešní televizní zpravodajství? Hovoříme o tom s publicistou a mediálním analytikem Jiřím Zajícem.

Nemá divák z televizních zpráv spíš emotivní prožitek než skutečný informační užitek?

Jak který. Ten většinový určitě. K tomu, aby měl člověk z čehokoliv „informační užitek“, musí sám investovat do procesu pochopení nemalou duševní energii. Tento nárok je ale ochotno splnit čím dál méně lidí. Jak trefně píše francouzský filozof Alain Finkelkraut v knize Destrukce myšlení: „Žijeme v době feelings (pocitů): už neexistuje ani pravda, ani lež, ani stereotyp, ani invence, ani krása, ani ohavnost, nýbrž nekonečná paleta zábav, rozdílných i stejných.“ Média pod vládou peněz na to nutně musí reagovat tím, že této potřebě vycházejí vstříc, a současně ji dál zesilují.

Jak se díváte na trend, který pozorujeme nejen v televizi, ale i v denících, že zábava prorůstá do zpravodajství?
S hrůzou. Právě včera jsem četl rozhovor s přední americkou investigativní publicistkou Susan Spencerovou, která je moderátorkou hlavního publicistického pořadu na největší televizní stanici CBS. A ta na otázku, co je dnes největším problémem amerického světa médií, odpovídá: „Klade se obrovský důraz na sledovanost. To dřív nebylo. Při výběru zpráv jsme přešli ze základní otázky ,Co se lidé mají dozvědět?‘ na ,Co lidé chtějí?‘. Nám čísla sledovanosti bývala jedno, protože jsme přece byli zpravodajství a sledovanost byla záležitost zábavních pořadů. Teď se ta dvě odvětví propojila, všechno se točí kolem sledovanosti. To je demotivující pro jakoukoliv dlouhodobou investigativní práci.“

A nejen pro ni...
To je „demotivující“ vůbec pro odvahu vytvářet demokracii. Ignacio Ramonet ve své pronikavé analýze nazvané příznačně Tyranie médií píše, že mnoho občanů má za to, že se mohou seriózně informovat tak, že budou pohodlně usazeni na kanapi ve svém salonu a na obrazovce sledovat senzační kaskádu událostí založených často na silných, násilných a spektakulárních obrazech. „Což je naprostý omyl. A to ze tří důvodů: v první řadě proto, že televizní noviny strukturované jako nějaká fikce nejsou udělány k tomu, aby informovaly, nýbrž k tomu, aby bavily. Za druhé proto, že rychlý sled krátkých a roztříštěných zpráv vytváří dvojí negativní účinek – a to přeinformovanost a dezinformovanost (příliš mnoho zpráv a současně příliš málo času věnovaného každé z nich). A za třetí proto, že chtít se informovat bez vynaložení úsilí je iluzí. Informovat se unavuje, a to je cena, kterou občan platí za právo inteligentně se podílet na demokratickém životě,“ tvrdí Ramonet. Zkrátka společnost, která se nechá ovládat tímto mediálním narkotizováním, si říká o vládu totality takového stupně, o němž se dosud známým diktaturám jen snilo.

Dá se tomuto trendu vůbec nějak čelit?
Jak už jsem nedávno v KT napsal, tomuto útoku na základy evropské civilizace skrze média lze čelit především „modlitbou a postem“. V modlitbě je hlavním rozměrem důvěra, že skutečným Pánem světa je přes všechno zdání Bůh. Ochablost naší západní – zejména evropské – civilizace totiž v prvé řadě vychází ze ztráty přesvědčení o reálném působení Prozřetelnosti v našem světě. Postupnou psychologizací a subjektivizací víry se nakonec vše scvrklo na dění „v srdci člověka“ – a to je konec skutečné biblické víry i schopnosti čelit Odpůrcovým „tahům“.
Půst pak vězí v obnovení schopnosti nazývané pěkně tradičně „mít se v hrsti“. Jde o sebevládu, o psychickou i fyzickou odolnost. Zcela logicky právě na ni útočí ze všech sil svět reklamy: „Nevaž se – odvaž se!“ Jenom z této odolnosti může vyrůst schopnost nebýt otrokem citů, ale používat svou svobodu racionálně.
A pak by se měli spojit všichni, kterým obrana proti tomuto trendu leží na srdci, k dlouhodobému úsilí o skutečnou nezávislost médií veřejné služby. U nás jsou zatím trvale vydána na milost a nemilost poslancům. Podle postoje k médiím veřejné služby lze velmi dobře hodnotit skutečný postoj politických stran k samotné demokracii. Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay