JŠ: Když jsem byla před lety poprvé v kurdské metropoli Erbílu, bylo to sympatické rozvíjející se město, které slibovalo dobrý život. Dnes je plné uprchlíků a vládne tu strach z islamistů.

LK: Nesmírně záleží, ve které oblasti se pohybujete. Kritická jsou území, jež původně obsadil Islámský stát (IS) a později se kurdské armádě nebo jiným jednotkám podařilo ho vytlačit. Zde není prakticky žádný život, vesnice jsou rozbombardované, spálené, domy podminované. Hlavně v noci sem IS navíc nadále podniká výpady. Pohybovat se tam je nebezpečné.

LK: Situace je nesmírně složitá a nemá zdaleka jednoduché řešení. Rozhodně nelze říci, že by zde byly dvě válčící strany, z nichž jedna je „hodná“ a druhá „zlá“. Různých politických uskupení a s nimi provázaných ozbrojených složek je tu velké množství, a místní dokonce tvrdí, že samotný Islámský stát je podporován různými regionálními i mezinárodními silami, aby se udržela rovnovážná situace, kdy je stále jasný nepřítel, proti němuž je třeba bojovat.

JŠ: Místo od místa. Tábory, co už stojí nějakou dobu a dostávají určité dotace, jsou na tom relativně dobře, jsou tam obchůdky, ba i salony krásy. Ale pak vidíte kruté obrazy uprchlíků, kteří přežívají v nelidských podmínkách. Potkaly jsme lidi uprchlé z oblasti kolem města Sindžáru, živořící v bývalé drůbežárně, kde je zápach, chlad, roztoči. Navštívily jsme ženy, jež žijí v hrubé stavbě domu pod plachtami, všude běhaly myši, po podlaze se válel jejich trus, jejich děti trpěly průjmy a vyrážkami. Těmto lidem nikdo moc nepomáhá. Mají přitom za sebou otřesné zážitky, kdy narychlo utíkali před IS ze svých vesnic, téměř s holýma rukama, a cestou matky pohřbívaly své děti, které zemřely žízní.

LK: Sindžárské tábory poskytují skutečně smutný obrázek. Do těchto odlehlých míst, kde proti sobě bojují IS a Kurdská strana pracujících (PKK), se nedostává prakticky žádná pomoc. Přístřešky v táborech jsou velmi provizorní, hygienické zařízení sestává z latrín a vodovodního kohoutku. V okolí nejsou žádné stromy, které by v zimě skýtaly dřevo na zátop a teď ve vedrech stín. Velké problémy jsou s pitnou vodou – jeden dobrovolník se každý den vydává do části Sindžáru, jež je pod kontrolou PKK, a vozí odtud pro všechny cisternu. Ozbrojenci IS navíc občas podnikají noční výpady do tábora proti těmto bezbranným civilistům, jež stráží jen několik příslušníků PKK.

LK: Chtěli by se vrátit domů, do svých vesnic. Vesměs doufají, že je PKK nebo jiné jednotky osvobodí. Pohoří Sindžár by PKK ráda dostala pod svůj vliv, a tak se zde staví proti IS a snaží se získat místní lidi na svou stranu, cvičí dokonce jejich domobranu. PKK stejně jako další frakce na severu Iráku jsou však vyhraněně levicové a je otázka, jakou budoucnost bude jejich případné vítězství znamenat pro jezídy nebo křesťany. Jak nám opakovali mnozí křesťanští věřící v Kurdistánu: „Bojíme se, že pro nás už tu žádná budoucnost nebude.“