Krajani, rodáci, novoosídlenci

Vydání: 2009/9 Různé tváře pouště, 24.2.2009, Autor: Aleš Palán

Šlo prakticky o totální odsun. Až na pár jedinců muselo po druhé světové válce opustit Vimpersko veškeré původní obyvatelstvo. Novoosídlenci si s sebou přinesli jiný – většinou mnohem vlažnější – vztah k víře.

Do kostela dnes chodí, jako jedna z pamětnic starých časů, pětadevadesátiletá paní Urbanová. Vypadá o dvacet let mladší, její muž, jako voják wehrmachtu, padl ve druhé světové válce a od té doby je vdovou. Celou mši svatou prostojí, její místo je už po desetiletí za hlavním blokem lavic. Odsunutí Němci, případně jejich příbuzní a příznivci, jezdí ve výroční dny do Vimperka stále. Loni na jaře byl s nimi jako host i prasynovec papeže Benedikta XI., pater Messerer ze Simbachu na Innu – jeho maminka se jmenovala Ratzingerová. Němcům z Vimperska říká zdejší administrátor P. Michal Pulec krajani, oni sami se nazývají rodáci. Na komunikaci s odsunutými starousedlíky má zájem i město Vimperk – na podzim se zde a v partnerském Freyungu koná třídenní vzpomínková akce a také na den válečných veteránů 11. listopadu přijíždějí do Vimperka zástupci rodáků. Vimperští farníci pomáhali na místním hřbitově obnovit kříž padlým z první světové války a připojili k němu letopočty z druhé světové války; P. Pulec měl tehdy mši za padlé v obou válkách – z obou stran fronty. Hroby německých vojáků se zatím na vimperském hřbitově obnovit nepodařilo. „Na podzim jsem žehnal znovuobnovený hřbitov na Novém Světě. Zdejší hřbitov byl znesvěcený – shrnuli ho buldozerem, včetně náhrobků a ostatků zesnulých. Tak tomu bylo po 32 let. Obnoven byl díky rodákům, fondu pro česko-německou spolupráci a obci Borová Lada,“ říká pater Pulec, který hřbitov žehnal spolu s bavorským knězem Heinrichem Anzenederem, jehož maminka z Nového Světa pochází. Na hřbitově nyní stojí památník, na němž se podílela šumavská sklářka Vladěna Tesařová – skleněný kříž zasazený v puklém kříži kamenném jako symbol víry, která sjednocuje mezilidské i mezinárodní rozdělení.Ve velkých vimperských kasárnách našlo po válce práci mnoho důstojníků z Čech i ze Slovenska. Novoosídlenci našli práci ve zdejším Šumavanu (tam se šily košile) nebo v tiskárnách. Ve městě našly svůj nový domov i některé romské rodiny.

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay