Konec - nebo nový začátek?

Vydání: 2007/30 Jak vychovat děti ve víře?, 24.7.2007, Autor: Jiří Zajíc

Když se narodí dítě, bývá to pro některé lidi důvod k radosti a mnoha očekáváním, pro jiné hlavně zdroj obav a starostí, někdy i potvrzením skutečnosti, s níž vůbec nepočítali. A spousta lidí kolem si ani pořádně nevšimne. Podobně to bylo s plenárním sněmem, když se před deseti lety na Velehradě „narodil“.

V prvním období to byli (společně s několika biskupy a jejich nejbližšími spolupracovníky) především laici, kteří sněm vzali jako skutečnou výzvu. A také ženská řeholní společenství – mezi nimiž vzniklo během dvou let 113 sněmovních kroužků. Laici v diecézích jich pak vytvořili (tu a tam i s podporou místních duchovních) přes 550. Ze začátku to bylo podle odhadů až deset tisíc lidí. Brzy se ukázalo, že nepůjde o „sprint“, ale spíš o běh vytrvalostní. Mnozí začali zažívat rozčarování z toho, že jejich „podněty“ se celkem nikdo nezabývá. Zpětně viděno, byl to souběh nedorozumění, nezkušenosti a neschopnosti na všech úrovních, které měly se sněmem něco společného. Typicky česky se do toho začaly mísit i falešné tóny, které se ale zdály být „progresivní“. Například že se zápisy z kroužků „zametají pod koberec“. Skutečnost byla prostší. Na solidní zpracování zápisů chyběla lidská, organizační a technická kapacita.
První plenární zasedání v roce 2003 na Velehradě bylo pro většinu překvapivě nadějné: navzdory různosti se ukázala možná věcná a lidsky nezraňující rozprava. Připravený dokument byl odložen, avšak za všeobecného souhlasu bylo jmenováno osm pracovních komisí, jež měly připravit dokument nový. Pak ale následovala vážná strategická chyba: prohlášení, že činnost sněmovních kroužků skončila. A výsledek? Především ohromná frustrace. Když se navíc z činnosti oněch osmi komisí průběžně nekonal skoro žádný „lidem srozumitelný“ výstup, probíhalo druhé – a závěrečné – zasedání sněmu ve zcela jiné atmosféře, v níž převažovala jakási odevzdaná rezignace. Výsledný dokument ovšem rozhodně rezignací netrpí. Jsem přesvědčený, že ti, kdo si jej přečtou, budou skutečně překvapení – a to pozitivně. Ovšem bez toho, že mu svým vlastním jednáním lidé vdechnou skutečný život, laici především, zůstane jen sbírkou „pěkných řečí“. Chystané diecézní synody jsou tedy šancí rozvinout to, co zatím bylo nezralé, nepovedené nebo uvízlo na mělčině.
Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay