26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jsem blázen do Ledovce

22. 4. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/17 Čemu věří Češi, 22.4.2009, Autor: Aleš Palán

Jedu jako blázen. Přesně tak se řada řidičů chová, ovšem nalepit si na vůz samolepku s tímto rčením by zřejmě odmítli. Ne tak členové, zaměstnanci a příznivci terapeutického a poradenského centra Ledovec v západních Čechách. Ti, nejen že auto s takovým označením běžně řídí, ale mohou mít navíc na klopě placku s podobně rozjíveným názvem: Jsem blázen do Ledovce.

Klienti Ledovce totiž většinou podle veřejnosti „blázni“ jsou, a tak se na Ledovci rozhodli, že se k takovému označení budou hlásit všichni. Možná tím v očích veřejnosti pomůžou nějaký ten předsudek ohledně toho, kdo blázen je a kdo není, rozptýlit. To místo je jedinečné: barokní fara v obci Ledce severně od Plzně sálá přátelskou atmosférou (v budově jsou i jedna původní kamna, do kterých se jako na zámku přikládá z chodby). Právě tady sídlí Ledovec. Protože slogan této organizace upomíná, že „většina není vidět“, ponořme se trochu pod hladinu. Martin Fojtíček zakládal spolu s manželkou Ledovec s vizí, že dům bude jednou sloužit jako rodinná terapeutická komunita. Měli tu trvale bydlet lidi s mentálním postižením. Fojtíčkovi byli vystudovaní „matfyzáci“, ale matematikou se živit nechtěli. Martin učil filozofii a religionistiku v Plzni na církevním gymnáziu, dodělával si teologii (jeden čas fungoval jako „regionální sektobijce“) – a zajímal se o lidi s postižením. S manželkou jezdil do Železnice u Jičína, kde pro malé pacienty zdejších lázní s mozkovou obrnou a jinými kombinovanými vadami začali pořádat letní vandry. Dobrovolníci na nich fungovali především jako „tlačiči“ kamarádů na vozíku. To ovšem Fojtíčkovým nestačilo; aby se mohli odpovědně rozhodnout, co dál, odjeli na rok do komunity v Anglii. Zatímco si s Martinem Fojtíčkem povídáme o historii Ledovce, vejde do místnosti Adéla. Zprvu je nenápadná, brzy se ale otrká – a to doslova, zatímco si píšu poznámky, opakovaně mi drcá do ruky. „Je to trochu vnucka, vyloženě se vnucuje,“ prohlásí ředitel Ledovce. Adéla je bernská salašnická fena, familiárně nazývaná „berňák“; v Ledovci zastává pozici terapeutického psa. Dá se jí strkat ruka do huby, válet se po ní, „nabít“ se od ní. „Když jsme někdy neměli na nového klienta čas, nasadili jsme na něj tohohle psa,“ pochvaluje si chlupatého spolupracovníka ředitel Ledovce. Po návratu z Anglie Fojtíčkovi napsali plzeňskému biskupovi, jestli by pro ně neměl nějakou faru, kde by mohli začít rozvíjet své aktivity. Domovem se jim staly Ledce – právě sem jezdil Martin na duchovní přípravu, když v devadesátých letech konvertoval. Zprvu měli na prázdné faře pobýt jeden rok – v září 1999 Fojtíčkovi obydleli nejteplejší místnost objektu. Ani tak by bez špeku a slivovice prý první zima nešla přestát. „Snažili jsme se zvát sem lidi na různé aktivity. Byly tu farní zabíjačky pro plzeňskou františkánskou farnost, hromnicová svíčkování, pletení pomlázek před Velikonocemi, pokus o kulturní festival…,“ vypočítává Martin Fojtíček. Místní se na obyvatele fary zprvu dívali trochu s nedůvěrou. Po obci kolovaly fámy, že zde vzniká ústav pro 150 narkomanů. „Pomohli nám lidi z kostela a ovce, jež jsme chovali. Kostelní lidi ostatním vysvětlovali, co jsme zač, a ovce byly sympatické zdejším sedlákům: ocenili, že se sami snažíme o hospodaření. Pomohlo nám i to, že jsem se začal objevovat v hospodě,“ vypočítává praktické důvody úspěšné etablace ředitel Ledovce. „Teď už kontakty fungují i skrze naše děti,“ pochvaluje si. Ledovec je na faře v netržním nájmu na dobu třiceti let, zbývá mu jich ještě dvaadvacet. A Fojtíčkovi doufají, že biskupství Ledovec na faře nechá i dál. Původní plány se modifikovaly do podoby denního stacionáře pro lidi s mentálním postižením nebo s duševním onemocněním. Cílovým stavem zůstává rodinná terapeutická komunita. V objektu se dnes tkají výrobky z vlny (z vlastního chovu ovcí), funguje tu arteterapie, klienti společně s terapeuty vaří, pečují o dům a zahradu, učí se co největší míře samostatnosti. Za evropské peníze se Ledovec rozrostl do Plzně – bylo zde zřízeno poradenské centrum. Od roku 2006 má Ledovec i chráněné bydlení; jedná se o tři byty pro lidi s psychózou. V bytech je dohromady jedenáct míst.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou