Vydání: 2010/12 Konvertité, 18.3.2010, Autor: Aleš Palán

Skoro půl kilometru. Taková je vzdálenost mezi kostelem sv. Antonína v Praze-Holešovicích a zdejší farou. Proč je fara tak daleko? To je první otázka na zdejšího faráře P. Pavla Semelu.

Vlastní faru holešovická farnost dlouho neměla a kněží bydleli v pronajatých bytech. V polovině devadesátých let se snaha o získání vlastních prostor přetavila v plán výstavby objektu fary u kostela sv. Klimenta. Měla stát v areálu bývalého hřbitova. Kvůli rozporuplným stanoviskům památkářů ale vznikla patová situace a stavět se nezačalo. Farnost tak s přispěním Ackermann-Gemeinde pořídila prostory v činžovním domě vzdáleném jednu zastávku tramvají. „Na to, že je to daleko, si stěžují hlavně čtyřicátníci. Seniorkám, které jsou nejvěrnějšími uživateli fary, to problém nedělá,“ říká s úsměvem P. Semela. On sám přišel do Prahy zhruba před rokem z farnosti Neratovice. Když zjistil, že má jít do Holešovic, potěšilo ho, mimo jiné, že to bude mít kousek do Stromovky. P. Pavel totiž rád aktivně běhá: má za sebou už i čtyři maratony v čase okolo 4 hodin 15 minut. A Stromovka je mekou pražských běžců. Když pak nový farář zjistil, že fara je hned vedle největšího pražského parku, jeho potěšení bylo dvojnásobné. Běhání Stromovkou je jistě lepší než kolem Spolany v Neratovicích. Jedna věc však holešovickému knězi dosud chybí: nějaké běžecké společenství, které v Neratovicích měl. Pět šest farníků se tam scházelo na kus řeči a několikakilometrovou trať. Třeba i v Praze záhy něco takového vznikne. „Doufám, že i tady pro běhání někoho nadchnu,“ říká kněz, který kromě běhání leze po horách a věnuje se dalším sportovním aktivitám. Farnosti u sv. Antonína patří polovina domu na ulici Dukelských hrdinů. V přízemí objektu farnost pronajímá prostory hospici Cesta domů. Manželé Špinkovi, kteří se o vznik tohoto mobilního hospice zasloužili, jsou ostatně holešovickými farníky. Nedaleko odtud sídlí také farní Charita, která provozuje především ošetřovatelskou a pečovatelskou službu.