Jaký je Bůh? Odpověď dává jedna kniha...

Vydání: 2008/4 Fotbalové násilí v zemi papeže, 23.1.2008

Bible je soubor desítek knih nejrůznějšího stáří a literárních žánrů. V katolickém kánonu jich máme pro Starý zákon 46 a pro Nový zákon 27. Doba vzniku všech těchto knih se počítá na tisíciletí. Vezmeme-li v úvahu ústní tradice, tak možná na patnáct i více století. O Písmu jsme hovořili s Mireiou Ryškovou, která přednáší biblistiku na pražské katolické teologické fakultě.

Je možné Bibli vůbec vnímat jako jednu knihu?

Nejstarší doložený písemný text pochází z 12. století před Kristem a nejmladší ze začátku 2. století našeho letopočtu. Přestože tento soubor knih tvoří téměř malou knihovnu a jednotlivé texty jsou tak rozdílné povahy, hovoří stále o jedné věci: o Božím jednání s lidmi, o dějinách člověka s Bohem, o zkušenostech lidí s Bohem v nejrůznějších situacích a okolnostech života. Dovolila bych si říci, že je to snad nejstarší postmoderní kniha, která nás vtahuje do dobrodružství dějin spásy, do paradoxu dění, v němž se Bůh ukazuje jako stále jiný, a přesto stále týž.

Křesťanskou Bibli tvoří Starý a Nový zákon. V jakém vzájemném vztahu jsou tyto dvě části? Má některá z nich „navrch“ nad tou druhou?
Jak nám zdůrazňují církevní dokumenty zejména od Druhého vatikánského koncilu, je třeba obě části křesťanské bible číst ve vzájemné vazbě. Bez Starého zákona těžko skutečně porozumíme Novému, protože na jeho základě vyrůstá evangelní poselství: pro Ježíše i prvotní církev byl Písmem, Božím slovem právě židovský Zákon, který my jsme označili jako Starý nebo dnes často i jako První. A naopak Nový zákon nám poskytuje světlo, v němž můžeme Starý zákon chápat z hlediska jeho završení. Obě části jsou slovem Božím, a to stále aktuálním slovem, které k nám promlouvá, a proto je nesmíme stavět proti sobě.

Starý zákon začíná knihou Genesis a popisem stvoření světa a života prvních lidí. Popisuje tedy nejstarší události. Je sama Genesis nejstarší knihou Bible?
Obsahuje velmi staré tradice a proces jejího vzniku byl relativně dlouhý. Nelze ji však jako takovou označit za nejstarší knihu Bible. Ona se ta otázka ani takto klást nedá. Kniha Genesis je součástí Pentateuchu, Pěti knih Mojžíšových, které vznikaly po několik staletí. Teorií o jejich vzniku existuje několik, žádná není bez problémů. Jisté ovšem je, že obsahuje texty různého stáří a že její definitivní redakci lze klást do doby poexilní, někam k roku 400 př. n. l.

Jak je to s autorstvím jednotlivých starozákonních spisů? Napsal Mojžíšovy knihy skutečně Mojžíš a Knihu Izaiášovu Izaiáš?
Není žádným tajemstvím, že Pět knih Mojžíšových Mojžíš vlastnoručně nenapsal, jak se dřív lidé domnívali. Nesou toto označení, protože tím hlavním protagonistou je Mojžíš jakožto příjemce Božího zjevení, povolání, Zákona i jakožto nástroj Boží k vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví. Názvy jednotlivých knih – a to platí svým způsobem i o Knize Izaiáš – jsou určovány obsahem. U prorockých knih odkazuje tento obsah na prorocké výroky a činy, které byly v tradici uchovány v souvislosti s historickým prorokem. Tyto tradice byly jako živé slovo většinou po nějaký čas předávány ústně, a pak teprve nějakými žáky a pokračovateli daného proroka zapsány. Kniha Izaiáš je specifická v tom, že obsahuje texty, které pocházejí z různých dob (staletí) a jejichž původními autory jsou dvě až tři různé prorocké osobnosti: prorok Izaiáš, bezejmenný prorok, který působil v babylonském zajetí (bývá nazýván Deuteroizaiáš) a nejspíš další prorok po návratu z babylonského zajetí, označovaný jako Tritoizaiáš. Podobně to platí i o prorocké knize Zachariáš. To, že jsou výroky proroků spojeny do jedné knihy, není náhoda, protože ti pozdější navazovali na své předchůdce a rozvíjeli jejich témata v nové situaci.

Máte nějaký oblíbený starozákonní příběh či postavu a proč?
Je to vyprávění z knihy Genesis o zápasu praotce Jákoba s Neznámým, tedy s Bohem. Myslím si, že je to příběh, který se opakuje v osobních dějinách každého člověka, jenž hledá svou identitu tváří v tvář Bohu. Tento příběh nás varuje před příliš jednoduchým receptem na Boha a jeho vůli. Boha se nelze zmocnit, Bohem nelze manipulovat, s Bohem je možné i nutné zápasit, i když je jasné, že tento zápas je jiný než zápas s lidmi. Na jeho konci, pokud je to zápas poctivý, stojí nové jméno, nová identita člověka, a Boží požehnání. Je to tajemný příběh, který upozorňuje na to, že Bůh je jiný, mimo naše kategorie, že ho nelze pochopit, zmocnit se ho prostřednictvím poznání jeho jména (o což my neustále usilujeme), a přesto je to někdo, kdo vstupuje v zápas se mnou o mne a kdo mi chce žehnat.

Není četba celého Starého zákona dnes již zbytečná? Nepřežily se některé texty, jako například ty, které dlouze a přepodrobně popisují staré rituální předpisy?
V Karmelitánském nakladatelství vycházejí na pokračování knihy, které se věnují obtížným textům Starého zákona, především z pera prof. Jana Hellera, který nás bohužel právě v těchto dnech opustil, a doc. Martina Prudkého. Při čtení výkladů zjistíte, že to nejsou vůbec nudné a zbytečné texty – ani ty rituální. Když se člověk dobere jejich skutečného smyslu, tak ke svému překvapení velmi často zjistí, že jsou vlastně velmi moderní. Jen se nesmíme dát odradit tím, že mnohým reáliím už vůbec nerozumíme. Starý zákon je fascinující knihou – knihou plnou hlubokých lidských zkušeností, poznání a moudrosti. Zkušeností s Bohem, světem i člověkem, se sebou samým. Když získáte klíč k těmto textům, otevře se před vámi nesmírně bohatý, pestrý a vzrušující svět.

Novozákonní spisy vznikly v mnohem kratším časovém rozpětí než ty starozákonní. Můžete to srovnat?
Zatímco Starý zákon se formoval během staletí, Nový vznikl během několika desetiletí, včetně ústního předávání tak během 80 let. Písemná fixace je ještě asi o dvě desetiletí kratší, od 50. let prvního století do počátku století druhého.

Při četbě Nového zákona mám někdy pocit, že se zde mluví o zcela jiném Bohu než je starozákonní Hospodin, který podléhá hněvu a dalším negativním emocím, jaké známe ze života.
Novozákonní Bůh působí vstřícnějším, láskyplnějším dojmem. Čím je to dané? To je staré klišé, které neodpovídá biblické skutečnosti. Samozřejmě Starý zákon nabízí Božích obrazů mnohem víc, protože jde o velmi rozsáhlý materiál. Ale je to stále týž Bůh, který především vysvobozuje z otroctví, který nezapomíná na svůj lid, který ho miluje s vášní a oddaností. Ten takzvaný starozákonní Bůh je přece Bohem Ježíše Krista, otcem, jenž se sklání ke svému lidu až k totální vydanosti v jeho prospěch. Jak ve Starém, tak i Novém zákoně čteme také slova varování, slova vážná a přísná, slova soudu nad hříchem. Matoušovo nebo Janovo evangelium nám poskytují dostatek textů, z nichž je patrné, že odmítat či znevažovat Boží nabídky není žádná legrace. I Nový zákon hovoří, a ne jednou, o trestu a odplatě pro ty, kdo Boží slovo znevažují, pokřivují, kdo jednají špatně, kdo překrucují právo a podobně.
(mach, šp)


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay