Jaké je být biskupem v zahradě Čech?

Vydání: 2010/22 Inteligentní plán, 25.5.2010, Autor: Jiří Macháně

Už jeden a půl roku slouží JAN BAXANT jako biskup litoměřické diecézi. Jak sám říká, cítí se od prvního dne doma nejen v biskupské rezidenci na Dómském vršku, ale zejména mezi lidmi v celé diecézi.

Jak se vám daří?

Pořád dobře, ale čím déle jsem litoměřickým biskupem, tím více na mě doléhá realita této služby a postavení. Asi je dobře, že to člověk nevidí dopředu, dokud se biskupem nestane. Bylo by těžší Svatému otci kývnout, kdybych znal rozsah toho břímě, které jsem na sebe bral. Ze začátku to vypadalo opravdu krásně, nádherně a teď na mě – logicky – doléhá realita všeho, co to obnáší. Není to žádná selanka. Ale právě to mě zatím v životě bavilo: překonávat různé trampoty, zatím mě nic nezlámalo a vždycky jsem měl sílu jít dál. Dramatičnost života se mi líbí.

 Co si tak představit pod tím doléháním?

Tak například – víte, jak moc složité to je, když musím přistoupit k nějakým personálním změnám? Ono se řekne: je biskup, může kněze přestěhovat a basta. Jenže málokdo tuší, jak je to přesazení stromu z jednoho místa na druhé komplikované. Jde přeci o kněze-člověka, který má na tom kterém místě už vazby k lidem, je nějak disponovaný, má místo, kde působí třeba moc rád. Tohle všechno musím zvážit a sledovat. V rozhodování ve prospěch diecéze nebo pastorace musím brát v úvahu ještě často složitá osobní hlediska dotyčného kněze. Nejde to mávnutím proutku a vyžaduje to strašně moc času, přemýšlení, ptaní se a modliteb.

Co vás těší?

Je radost dělat něco naprosto konkrétního pro Pána Ježíše. Kdybych nebyl biskupem, nikdy bych nevešel do tak osobních kontaktů. S některými lidmi bych se vůbec nepotkal a ani s nimi nemohl hovořit. Lidé v této diecézi, v této části Čech jsou velmi bezprostřední. Uvedu jeden příklad: setkal jsem se nedávno s dvacítkou biřmovanců – holky, kluci – zkrátka krásní lidé. Zažil jsem naprosto otevřený přístup, přijetí a bezprostřednost. Přitom to nebylo „za zásluhy“. Lidé ke mně přistupují s dech beroucí důvěrou, ptají se na starosti obyčejného života, kterými třeba zrovna žijí, jsou přímí i v delikátnějších problémech.

Co je podle vás třeba lidem v diecézi připomínat?

Málo se radujeme z toho, že jsme křesťané. Většinou máme tendenci vidět spíš obtíže spojené s křesťanským životem. Přitom z návštěv a setkání odjíždím s uspokojením a štěstím z toho, že jsem křesťanem. A lidem proto říkám: podívejte se, prožili jsme dnes spoustu hezkých věcí, bylo nám tak dobře. Radujme se, buďme šťastní, že patříme do Kristovy církve.

Jaký je klérus v litoměřické diecézi?

Jednoduchá odpověď: takový, jaký je. Stejně jako kněz poslaný do farnosti si nevybírá své farníky, ani biskup si nevybírá kněze. Pokaždé, když mě napadne, že by tady mohli být jiní lidé, jejichž kvality znám, a proč tady nejsou, hned mi to připomene, že ani já nejsem biskupem par excellence – tím je jen Kristus pastýř. On má tyto ovce, on má tento lid a mne posílá, abych byl jejich biskupem.

Jak se vám žije s „okolím“ církve – s představiteli obcí, krajů či s lidmi, kteří s církví intenzivně nežijí?

Nechci přehánět, abych nevypadal jako nějaký bláznivý fanatik, který pořád všechno chválí. Ale já si nemůžu pomoct: prostě báječně. Při všech setkáních a spolupráci jsou to kontakty skvělé, komunikace výborná. Za celou dobu jsem se v litoměřické diecézi také nesetkal ani s nejmenším znevažováním církve, křesťanství či s úsměškem. Běžný je spíš opak. Nemůžu říci, že by to byla přímo otevřenost, ale jsem svědkem toho, že církev, biskupství, biskupa i křesťanství tu lidé, kteří s církví nežijí, berou vážně, se zájmem a pozorností. Ač jim je to zatím třeba i cizí. Ale jen zatím. To je náš úkol, protože jim často nikdo a nic o křesťanství neřekl a něco kloudného o Pánu Ježíši nepověděl.

Co podniká litoměřický biskup pro radost ve volných chvílích?

Vyrazí do zahrady Čech. Tady totiž stačí jen vyjít ven „z baráku“, a jste hned v zahradě Čech. Hrozně rád chodím ven, ale mám na to zoufale málo času. Fascinuje mě třeba, jak tady vedle staví dům, chodím se tam čas od času podívat, jak jim to přibývá.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay