Jak se vrtá studna na Haiti? Těžko…

Vydání: 2012/10 Ze svatovítské katedrály se rozezení Dominik, 7.3.2012, Autor: Jiří Macháně

Geologické mapy a průzkumné vrty na Haiti neznají. Proto je to práce dobrodružná. Vrtaři si tu podle vlastních slov připadají jako průkopníci, kteří se tvrdohlavě snaží dostat vodu na povrch zemský tam, kde nikdy nebyla. Aspoň nikdo z místních ji nepamatuje.

Poptávka po studních je velká. „My se rozhodujeme podle vzoru Matky Terezy. Chceme vrtat pro ty nejchudší a v nejsušších oblastech. Zde nám z domorodců na studnu nikdo nepřispěje,“ vysvětluje Václav Vacek, který má na starosti finanční zajištění celého projektu.

Vrtaři nejprve objedou vytipovaná místa terénním autem, aby obhlédli terén a určili lokality budoucích studní. Tipy na vhodná místa máme od místních farářů a pracovníků haitské charity, přesnou lokalizaci vrtů má na starosti vrtmistr Vlastimil Petrůj. Zpravidla se jedná o jednu studnu pro jednu vesnici.

Před samotným vrtáním je třeba naložit „vejtřasku“ vrtnou soupravou, dlouhými metry vrtacích tyčí, vrtacími kladivy a korunkou, nářadím a speciálními klíči. „Naložíme spousty dalších věcí, které potřebujeme nejen k vrtání, ale i k životu,“ říká vrtař Vlastimil Petrůj. (Jejich výčet by končil až na čtvrté stránce této přílohy – pozn. red.) Za náklaďák zapřáhnou vrtaři třítunový kompresor a rychlostí deseti až patnácti kilometrů za hodinu 
– jak krajina dovolí – vyrazí k místu vrtu.

„První metry studny jdou pomalu, hornina se sesýpá. Do prvních dvou až tří metrů usadíme ocelovou trubku, která zajistí, aby se z vrchu do vrtu nesesýpala hornina,“ popisuje práci Vlastimil Petrůj a dodává: „Pak už jen vyměníme šroubový vrták na „vrtačce“ za pneumatické kladivo a pokračujeme v ražení do země. Do večera, když jde vše hladce, stihneme vyvrtat tak třicet metrů.“

NEJDE TO SNADNO

Princip vrtání je jednoduchý. Do země se zaráží 1,5 m velké kladivo, které má na konci korunku s tvrdými hroty. Ta buší do země a celá tzv. vrtná kolona se pomaličku otáčí. Kladivo je s vrtačkou spojeno vrtacími tyčemi, které se postupně přidávají, a prodlužují tak vrtnou kolonu, která pomalu mizí v zemi. Uprostřed vrtacích tyčí proudí pod vysokým tlakem vzduch z kompresoru, který zespoda po stranách vrtu vyfukuje odlámanou horninu na povrch země. Kompresor musí mít sílu, aby zvládl vyfoukat nahoru vše i z velké hloubky. „Místní vápenec se hrozně drolí a sesýpá. Často se stane, že se něco sesype na kladivo, to se zablokuje a zůstane uvězněné v zemi. Pak je nutné přestat vrtat a celý vrt pročistit, než můžeme pokračovat dál. To zabere třeba půl hodiny, někdy i více. V podloží jsou i dutiny. Ty poznáme podle toho, že se ztratí tlak – z vrtu přestane vyfukovat odvrtaná hornina. Vzduch z kompresoru zmizí v dutině. V tu ránu všechna hornina, která byla zrovna na cestě na zemský povrch, spadne dolů a zablokuje kladivo. Až se dutina naplní a vrtačka začne zase vyfukovat horninu na povrch, můžeme pokračovat dál. To jsou chvíle, kdy je třeba velké trpělivosti, stále se soustředit a opatrně se snažit kladivo vytáhnout a odblokovat. V takových 
případech je možné snadno přijít o korunku na spodní části kladiva,“ popisuje práci vrtař, jenž musí mít veliké zkušenosti, protože pod zem posílá zařízení za stovky tisíc korun, o které nesmí přijít.

Stane se, že se vrt tak často blokuje, že je lepší vše vytáhnout na povrch a začít vrtat jinde. Nebo je navrtáno maximum, tedy osmdesát metrů, na které souprava stačí – a voda nikde. Sice na místě je, ale ve větší hloubce.

HURÁ, VODA!

Pokud pracovníci narazí na vodu, je třeba vrt důkladně pročistit a vypažit PVC trubkami, zkontrolovat vydatnost zdroje čerpadlem. „Na závěr pak už jen namíchat beton a zabetonovat vrt – kolem trubky, která kouká z vrtu. Do měkkého betonu usadíme patku od nožní pumpy, a až beton vyschne, namontujeme pumpu. Pak už nezbývá než se poradovat s vesničany, udělat fotku a jedeme dál,“ popisuje Vlastimil Petrůj dokončení studny.

Ač se celé kopání zdá z pohodlí našich domovů jednoduché, je to ve skutečnosti dřina v obrovském vedru, při práci je nutné hodně pít. Pracovníci si navíc musejí vozit všechno s sebou, do nejbližšího železářství či obchodu je všude nejméně den jízdy autem. Na vyvrtání jedné studny spotřebují nejméně 200–300 litrů nafty. Když dojde, musí vyrazit s terénním autem k nejbližší pumpě. To může zabrat i dva dny. Tým má podrobně rozdělené úkoly: vrtmistr se stará především o hloubení, technik (automechanik) je k ruce a vrtá spolu s vrtmistrem a stará se také o to, aby auta vydržela extrémní podmínky jízdy. Logistik, který musí umět francouzsky, pak zajišťuje, aby tým měl naftu, jídlo, co pít, kde spát, nákupy, výběr peněz, bezpečnost, komunikaci na Haiti i do Česka, focení a v neposlední řadě spolu s vrtmistrem zaučování domorodých techniků.

„Je to trochu riskantní podnik, náročný fyzicky i psychicky. Ale když se podaří vybudovat studnu, třeba i po týdenní dřině, je něco úžasného dát místním lidem čistou vodu v místě, kde ji nikdy neměli a museli pro ni chodit mnoho hodin,“ popisuje své pocity po nedávném návratu z Haiti Václav Vacek.

Ten v Česku zajišťuje pro tým na Haiti modlitební podporu, pomáhá shánět peníze a do své aktivity zasvětit co možná nejvíce lidí. „Momentálně hledáme i jednoho vrtaře, který by měl za krátký čas vystřídat Vlastu na Haiti. Máme už nový seznam věcí, které je třeba pro naši práci na Haiti dostat, ale pro nedostatek financí se bez nich zatím musíme obejít a poradit si jinak. Velký dík patří všem, kteří se s námi na misi vydali, na čas opustili své domovy, rodiny, pohodlí i práci, aby na druhé straně polokoule v šílených podmínkách bojovali pro neznámé lidi. Velký dík patří těm, kteří jakkoliv a kdykoliv přispěli, pomohli nebo se za nás pomodlili,“ uzavírá Václav Vacek.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay