Já se dívám na něho a on se dívá na mne

Vydání: 2011/16 Pastorace mládeže, 13.4.2011, Autor: Gabriela Plačková

Obraz Krista sloužící k modlitbě, k setkání člověka s Kristem, je fenomén širší než klasické východní pojetí ikony. Východním křesťanům ale rozhodně máme co děkovat za živou úctu a důraz kladený na tento způsob setkání s Kristem.

Sluší se také poděkovat lidem, kteří nám tento způsob prožívání víry zprostředkovali, jako před rokem zesnulý kardinál Tomáš Špidlík, bratr Roger Schütz z Taizé a tolik dalších – mimo jiné ti, kdo nám uchovali naše poutní místa. Pojem ikona můžeme samozřejmě chápat také šířeji, v původním křesťanském významu tohoto slova označujícím obraz určený k modlitbě, adoraci a setkání s Kristem. V tomto smyslu najdeme veliké ikonografické bohatství na Východě i na Zápa- dě.

Ikony Krista Dítěte

Obraz Krista Dítěte, doprovázející tento článek, v mnohém připomíná sošku Pražského Jezulátka, odmyslíme-li si její královský oděv. Obojí zobrazení chlapce Ježíše je dílem renesanční doby, časový odstup vzniku je maximálně 110 let, nejspíš ale mnohem méně. Je zde stejná prostá košilka, podobná charakterizace vlasů a tváře, stejná královská gesta. Pravice žehná, levice v obou případech drží královské jablko, symbol univerzální vlády nad světem. Ve svatozáři čteme jasně zřetelné znamení kříže, povyšující Krista v jeho vykupitelské roli nad ostatní svaté. Je zde před námi Božské dítě, křehké, přátelské a mimořádně moudré, které ale nepřestává být Panovníkem, Vševládným, Pantokratorem. Pražské Jezulátko je charakteristické také svým andělským doprovodem. Stejné téma se objevuje i na středověkých ruských ikonách Krista Dítěte, z nichž jedna známá a krásná je vystavená v Treťjakovské galerii v Moskvě (viz www.praga.org/ru). I ona představuje malého Ježíše jako krále andělského, krále nebeského. Název „Kristus Emanuel“, který souhrnně označuje tento ikonografický typ Krista Dítěte, pochází z Izajášova proroctví (Iz 7,14), jež mluví o narození budoucího krále Mesiáše. Jméno Emanuel, které Izajáš tomuto dítěti dává, přitom znamená „Bůh s námi“, a vyjadřuje tedy nejvlastnější křesťanskou víru ve Vtělení Božího Syna v Ježíši Kristu. U obrazů Krista Dítěte, mezi nimiž je nejznámější Pražské Jezulátko, nejde o přesnou shodu se skutečnou tváří chlapce Ježíše z Nazareta, přestože legenda o původu sošky říká, že se sám Ježíšek zjevil mnichovi, který ji vyráběl. Víme, že tato socha představuje malého Krista. Pomáhá nám rozumět Boží dobrotě a blízkosti, ale připomíná nám i jeho svrchovanou moc. Je nám pomocí, abychom na Ježíše ve svém životě nezapomněli, ale také abychom do Božích dlaní vkládali vše, co nás tíží i za co chceme děkovat.

Modlitba před obrazem Krista

Nejvznešenějším posláním obrazu, ať už se jedná o malbu, sochu, reliéf či jiné zpodobení, je sloužit jako místo a prostředek setkání člověka s Bohem. Bůh od počátku toto setkání připravuje a vychází člověku vstříc. Tvoří člověka k svému obrazu, vychovává ho a v Ježíši Kristu se stává jedním z nás. Boží Syn přichází shora – jak říká sám Ježíš – stává se člověkem v lůně Panny Marie, rodí se a roste jako lidské dítě, aby nám nabídl své přátelství a moudrost srdce a nakonec dal svůj život za naši spásu. Srdcem křesťanského života je pak přátelství s Kristem. Toto přátelství se oživuje a upevňuje díky modlitbě, k níž nás Bůh vede a které nás učí Duch Svatý. Modlitba nás spojuje s Kristem a uzdravuje naše nitro. Místem modlitby je na prvním místě naše mysl, naše srdce. Kristus se také modlí v ústraní, odchází do přírody, mluví o komůrce, v níž se máme o samotě modlit. Pán ale také shromažďuje své věrné. Proto se zvláštním místem pro modlitbu stává kostel, dům Boží, posvěcený přítomností Krista v Nejsvětější svátosti. Jsou i další místa pomáhající modlitbě, o nichž mluví Katechismus katolické církve (čl. 2691): koutek, kde máme Písmo svaté a obraz Krista nebo Matky Boží s dítětem, a také kláštery a poutní místa. Podstatou modlitby je pamatovat na Krista. „Já se dívám na něho a on se dívá na mne,“ říkal o své modlitbě před svatostánkem venkovan v Arsu svému svatému faráři. Bůh nemlčí, jak si lidé často myslí, on k nám ne- ustále mluví skrze svého Syna. V něm nám říká vše o své lásce k člověku, o sobě i o smyslu lidského života. Ježíš je jeho „Slovo“ – jak trefně říká apoštol Jan. Protože člověk cítí potřebu připomínat si Ježíše, pomáhá si textem evangelia a přirozeně také zobrazeními Krista. Skutečně, jedním z privilegovaných míst modlitby je obraz, „ikona“ Krista. Člověk, který se modlí před obrazem Krista Pána, naplňuje jako křesťan základní výzvu starozákonní víry: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!“ (Dt 6,4–5)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay