I necírkevní veřejnosti na kostelu záleží

Vydání: 2012/24 Žijeme fotbalem, 14.6.2012, Autor: Aleš Palán

Český Brod je sloučená farnost. Kostelů je zde devět, far bylo pět. Na jedné si s knězem povídáme, druhá – v Kounicích – je pronajata nájemníkům, tři jsou prodány. Spravovaných obcí je včetně Českého Brodu osmnáct.

Už roky v Českém Brodě funguje chrámový sbor, jeho vedoucí je cembalistka Martina Přibylová. Na varhany hrává při mši akademický malíř a absolvent konzervatoře Petr Štěpán, jeho výtvarná díla zdobí i prostory fary. Nedávno, díky iniciativě mladých farníků Jana Žáka a Václava Kašpara, nově vznikl farní časopis a Vladimír Mrvík začal s profesionálně vede-
nou kronikou. Pokud je potřeba někde něco opravit, je vždy po ruce Josef Kapička, u něhož neexistuje odpověď: To nejde udělat. Skutečným „pilířem“ farnosti je Božena Holubová. Díky ní je kostel čistý a všechno funguje, jak má.

Senioři se na faře scházeli už v minulosti. Mládežníci se tu potkávali jednou měsíčně, nyní se vídají každý týden. V Českém Brodě je silná generace mezi 1. a 7. třídou ZŠ, letos poprvé bude probíhat farní tábor. V Brodě se schází i společenství maminek s malými dětmi, dosud na střídačku v některé domácnosti, teď by měly najít zázemí v komunitním centru. Každou středu je na faře náboženství, kromě kněze je vyučují ještě katechetky.

MŠE SE DOSUD SLOUŽÍ

Barokní kostel ve Štolmíři, kde jsou třetí nejvzácnější varhany v Čechách, je už čtyřicet let zavřený. Kromě varhan a oltáře ze Sázavy tu není nic; jen jednou ročně pouť. Budoucnost kostela je nejistá: stojí kilometr od toho farního.

Poříčany mají barokní kostelíček, ale obec věřících je minimální. Mše je tu jen jednou ročně. Jedna aktivní žena založila občanské sdružení Kostel, uspořádali koncerty, brigádu. „Je pozitivní, že i necírkevní veřejnosti na kostelu záleží,“ pochvaluje si P. Kocian. Do gotického kostela v Bříství jezdí jáhen Jan Pečený, jednou za měsíc je tu bohoslužba slova. Další čtyři kostely hostí mši jednou měsíčně: Bylany, Lstiboř, Tismice a Kounice. V Přistoupimi bývala mše v neděli ráno, ale když se teď kostel opravuje, přebraly tuto štafetu Tismice. Ty jsou poměrně aktivní, na faře bydlí mladá rodina – Jan Přibyl je restaurátor, opravuje církevní památky a pro zdejší románskou baziliku je nadšený. V obci jsou další dvě mladé věřící rodiny.

V Přistoupimi žije jedna věřící rodina, která zde náboženský život drží, v Bylanech je to obdobné. Kounice jsou na tom hůř, nicméně kostel byl opraven za předchůdce P. Kociana, a tak se zde mše svaté dosud slouží.

Na pracovním stole P. RNDr. Matúše Kociana, Ph.D., stojí velký, profesionální mikroskop. Než se dal na kněžství, pracoval ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze. Jeho obor je entomologie, přesněji řečeno čeleď brouků drabčíků.

Příroda mě zajímá. Kněz mi přinese ukázat krabičku s brouky: jsou malí, nijak zvláštně zbarvení, snažím se nedat najevo zklamání. Můj zájem se ale velmi brzy obnoví. Pater mi vysvětlí, že brouků je ve střední Evropě asi osm tisíc druhů. „Je toho tolik, že nemůžete dělat všechno; ve své doktorské dizertaci jsem popsal třicet dva nových druhů,“ říká a mně dochází, jakého mám před sebou objevitele. 
P. Kocian dal novým drabčíkům i jména, použil některá biblická (např. Ischnosoma naboth nebo Ischnosoma iob) i jména svých rodičů.

Na světě je dnes známo 1,5 milionu druhů, z toho jsou dvě třetiny hmyzu, rostlin je zhruba 300 tisíc. Nejnižší odhad množství, jaké na zemi skutečně žije, je pak deset milionů, existují však i odhady na sto milionů. „Známe tedy jen velmi malou část druhů. Likvidujeme ale celé ekosystémy; mnohé druhy dřív vyhubíme, než je stačíme popsat,“ mračí se kněz.

ISCHNOSOMA KOCIANI

Celkově P. Kocian objevil už osmatřicet nových druhů, jeho práce jsou citovány v zahraniční literatuře, dva druhy, které objevili jeho kolegové, byly zase pojmenovány po něm. Drabčík Ischnosoma kociani žije na Peloponésu. Leistus kociani je střevlík žijící v Číně.

Jak se Matúš Kocian k broukům dostal? Prý už jako předškolák s vytržením sledoval, kde co leze. Vystudoval přírodovědu, systematickou zoologii a několik let pracoval ve Výzkumném ústavu. Ovlivněn P. Janem Machačem a bosými karmelitány se nicméně rozhodl pro duchovní dráhu. Brzy přestoupil z řádu do diecéze, začal studovat bohosloví v Praze, ale brzy přešel do Říma. Rok byl jáhnem v Kolíně, dále kaplanem v Praze-Holešovicích u sv. Antonína, až před čtyřmi lety přešel na svou první samostatnou štaci do Českého Brodu. 
Na drabčíky teď kněz čas nemá, stejně jako na vytváření ilustrací brouků. P. Kocian totiž brouky nejen sbírá, ale také kreslí. Jeho ilustrace vyšly v mnoha publikacích. Jak říká, tato metoda je mnohdy lepší než fotografie. „Zejména u malých brouků lze kresbou zvýraznit znaky, které mají být vidět. Na fotografii není u malých objektů nasvícení a proostření tak dokonalé,“ vysvětluje. Probírám se štosem perokreseb brouků a knihami. Přistihuju se, že mě to za-
ujalo víc než ti malí drabčíci v krabičce. V místnosti na faře, kde sedíme, je veliké akvárium, rostliny skoro do stropu a řezby zvířat z Afriky.

POŽEHNÁNÍ ZVÍŘAT

V Českém Brodě je populární požehnání zvířat, s nímž P. Kocian začal už na svém prvním působišti. Jde o bohoslužbu slova, lidi se sejdou před kostelem s pejsky, kočičkami, myšmi i se sklípkany. „Máme přímluvy za zvířátka, žehnací modlitbu, zvířata pokropím i s lidmi a nakonec lidem požehnám a pejsky podrbu za ušima,“ usmívá se kněz. „Je to má pastorační snaha vnášet prvek lásky k ostatním tvorům. To nám v křesťanství chybí – kdybychom neměli sv. Františka, nemáme nic,“ uvažuje.

Podle jeho slov by vše, co děláme, mělo směřovat k Bohu – i věda bez širšího kontextu zůstává uzavřena sama v sobě. „Někteří kolegové-vědci nemají kromě svého oboru širší rozhled, což mi přijde škoda. Mě zajímá hudba a spousta dalších věcí,“ říká agilní kněz. Sám ostatně pochází z hudební rodiny, jeho tatínek je emeritním sólistou opery Národního divadla, bratr hraje první hoboj v Symfonickém orchestru Mariánské Lázně, sestřenice je slovenskou hvězdou pop-music.

Letos v březnu dostal P. Kocian nový úkol: na Zemědělské univerzitě v pražském Suchdole má vybudovat duchovní správu. Na této škole kněz přednáší ekologickou etiku, vztah ke zvířatům a k přírodě. Jak se duchovní správa ujme, ještě nedokáže odhadnout. Nicméně ví, že ne všichni studenti směřují k Salvátorovi a sama Zemědělská univerzita má jen v denním studiu 25 tisíc studentů. Potenciál tu tedy je. „Přicházíme s nabídkou a uvidíme, jak na ni budou studenti a pedagogové reagovat,“ říká.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay