Hudba Hradní stráže a Policie ČR zahraje v Boleslavi

Vydání: 2008/39 Osobnost kardinála Josefa Berana, 23.9.2008, Autor: Jiří Macháně

Už od roku 1992 se k oslavám sv. Václava a této tradice připojuje svými koncerty také Hudba Hradní stráže a Policie České republiky. Už více než deset let pod hlavičkou tradičních Svatováclavských slavností, festivalu duchovního umění. Jejich vystoupení se z někdejšího sídla českého knížete, Pražského hradu, přesunulo před pěti lety do místa Václavova zavraždění – do Staré Boleslavi. Hudebníci zde vystupují v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, domovském chrámu paladia země české. A od loňského roku pořádají také předpremiéru svého vystoupení s duchovní hudbou také v Komunitním centru Matky Terezy na pražském Jižním Městě. Letos se posluchači na obou místech mohou těšit nejen na toto prestižní hudební těleso, ale také na Pražský smíšený sbor, sólisty Opery Národního divadla pod taktovkou podplukovníka Libora Krmáška. O koncertování, orchestru i duchovní hudbě v podání policejních hudebníků jsme hovořili s jedním z dirigentů, podplukovníkem Václavem Blahunkem.

V Boleslavi hrajete duchovní hudbu. To není pro policejní orchestr úplně běžný repertoár...

Ve světě je to obvyklé a i u nás se pomalu stává běžnou záležitostí, že jsou do chrámů zvány rovněž orchestry našeho typu. Dechové nástroje hrály v kostelích odjakživa. Jsou totiž varhanám nejbližší, dokonce spousta varhanní literatury byla v minulosti přepsaná pro dechové nástroje, do nichž foukají živí hráči. Do píšťal varhan sice také proudí vzduch, ale ovládají je prsty varhaníků. Výrazové možnosti dechového orchestru jsou úplně jiné a lidem se to zjevně líbí. V kostelech se už cítíme doma, mají příjemnou akustiku, je to krásné prostředí, můžeme zabrousit do duchovního repertoáru a v neposlední řadě do nich přichází úplně jiné a moc fajn publikum.


Hudba Hradní stráže a Policie ČR je velký dechový symfonický orchestr čítající 60 profesionálních muzikantů. Díky svému pestrému složení má v repertoáru jak původní skladby, tak i přepisy varhanních a symfonických orchestrálních partitur.


Promlouvá duchovní hudba k hráčům? Uvědomují si, že vedle své krásy má duchovní rozměr, k něčemu odkazuje?
Nehrajeme ji příliš často, ale o to více se na ni těšíme. Duchovní uspokojení z ní nemá jen publikum, ale i hráči. Ta hudba v sobě skutečně „něco má“. Jsou to většinou zhudebněné duchovní texty mistrů. Letos máme na programu úžasná díla Bacha, Händela, Charpentiera, Vivaldiho, Ebena a Dvořáka.

Jak vlastně vzniklo spojení Policie ČR a Hradní stráže v jediném orchestru?
Ono se to laické veřejnosti zdá jako spletenec, ale takto to funguje už šedesát let. Sloužíme nejen prezidentovi, ale i policii, hasičům a všem složkám, které spadají pod ministerstvo vnitra. Nejčestnější službou nám je ceremoniální hudební doprovod státních návštěv a audiencí u hlavy státu.

Co si pod tím má laik představit? Hymny, pochody...
Záběr orchestru je velice široký. Od ceremoniálních povinností na prvním nádvoří Pražského hradu až po bezvadně zahrané státní hymny, kterých máme v archivu přes 150.
Pan prezident Klaus také pořádá státní večeře a při té příležitosti si často přeje hudbu ze země původu státníka, kterého hostí. Mezi naše povinnosti patří též různé pietní akty, přísahy nových policistů, ale i společenské události jako plesy či promenádní koncerty při prezentaci policie. Hrajeme například i v rámci festivalu Pražské jaro či při Svatováclavských slavnostech, které doplňují repertoár orchestru o duchovní hudbu.

Jak vás lidé poznají? Vystupujete v uniformě Hradní stráže, nebo v policejní?
Ve skříni máme obě. Jak tu, kterou navrhoval Teodor Pištěk po revoluci pro vojáky Hradní stráže, tak i policejní uniformu, která se od té, kterou potkávají lidé na ulici, liší tmavými kalhotami a slavnostními šňůrami.

V rohu vaší pracovny stojí zvláštní hůl. Tou dirigujete?
Ano, to je dirigentská hůl. Používá se, když je orchestr v pochodovém tvaru. Když doprovázíme vojenskou jednotku od kasáren při slavnostních aktech, musí dirigenta všichni muzikanti vidět. Jeden z nás má hůl na slavnostní pochody a druhý pak klasickou taktovku na státní hymny, když orchestr stojí. Hůl slouží především k zastavení pochodového tvaru, tedy balíku, jak my říkáme. O zastavení zase říkáme, že se pochod strhne. Velitel Hradní stráže v té chvíli podá prezidentovi hlášení, prezident a host pak přejdou před standartu a my zahrajeme státní hymny. Potom druhý dirigent spustí dirigentskou holí slavností pochod a prezidenti přejdou kolem čestné jednotky, zastaví a dirigent musí slavnostní pochod zase „strhnout“. Všichni se musí v té chvíli velmi pozorně dívat, aby skončili stejně na první dobu.

Když návštěvník vidí nástup orchestru, vypadá to pořádně komplikovaně, třeba takové zatáčení ve tvaru. Ten na vnějším okraji má asi pěkně naspěch, aby stačil oběhnout větší polokruh...
Běžný vojenský tvar čítá tři, maximálně čtyři zástupy. Ale vojenská hudba stojí a pochoduje v osmistupu. Když se vytáčíme, tak ten na vnějším okraji musí jít rychleji jen zdánlivě. Ve skutečnosti jde stále stejným pochodem a všichni k vnitřní straně otáčení krok zkracují, až ten poslední prakticky pochoduje na místě. Navíc si všichni muzikanti musí osvojit lehký nátisk, aby nepřenášeli otřesy pochodu do úrovně hrudníku a hlavy.

Zpět k dirigentské holi. Je to přece jen zajímavě vyhlížející předmět. S tím asi v kostele v Boleslavi dirigovat nebudete...
Kdepak, tu kromě pochodů nepoužíváme. Prostě budeme sedět v běžném koncertním tvaru – v takové té velké podkově, jak orchestry běžně sedí. A bude tam dirigent s běžnou bílou taktovkou.

Takže představa, že byste do kostela napochodovali s dirigentskou holí, je asi trochu romantická, že?
Ale kdepak. Vzpomínám si, když jsme hráli ve Španělsku při předávání pražského Jezulátka v rámci výstavy Expo, tak jsme šli v procesí s Jezulátkem. S dirigentskou holí jsme jej přivedli až do kostela. Tam jsme potom měli koncert, ale už s taktovkou. Hráli jsme jejich národní pochody a lidi vstávali, tleskali, plakali. Bylo to nádherné.
Co se týče kostela ve Staré Boleslavi, tak tam by to opravdu nešlo. Boleslavská bazilika je vždycky úplně narvaná, takže máme problém se na to místo pod oltář nejen vtěsnat, ale také se tam vůbec dostat.


Do konkurzu k Hudbě Hradní stráže a Policie ČR se může přihlásit každý, kdo absolvoval konzervatoř, případně vyšší studia hudebního umění. Ti nejlepší, které vybere zkušební komise, pak musí splnit povinná kritéria k přijetí k policii: psychotest, zdravotní prohlídku a test fyzické zdatnosti. Pokud je zájemce splní, je přijat do služebního poměru policisty a stává se právoplatným členem orchestru.




Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay