Horem pádem odsud pryč!

Vydání: 2004/41 Nedostatek duchovních vůdců?, 8.10.2004, Autor: Jan Paulas

Česká filmová a televizní akademie jej vyslala do letošního klání o americké filmové Oscary. Uběhlo jen pár dní od jeho premiéry a už ho vidělo přes sto tisíc diváků! O čem je řeč? O novém filmu režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského Horem pádem.

Snímky Jana Hřebejka získaly v posledních letech punc rodinných filmů. Svou širokou náručí, svým humorem, přívětivostí a jistou smířlivostí nabízejí divákům nejen obecně srozumitelnou komediální podívanou, ale i společné, bezbolestné prožívání naší nedávné minulosti. Kladné i záporné postavy se vždy v závěru Hřebejkových filmů sbratří a pravým viníkem je režim - ať už nacistický (Musíme si pomáhat) či komunistický (Pelíšky, Pupendo) - který nám někdo cizí vnutil. Toto vábivé relativizování vlastní spoluviny, tento pohodlný český alibismus byl režiséru Hřebejkovi často vyčítán. Možná už ho nebavilo poslouchat ty věčné nespokojené kverulanty (filmové kritiky) a chtěl jim ukázat, že umí natočit i něco opravdu drsného, neutěšeného, že umí zajet českému divákovi pěkně pod kůži a nastavit mu nepříjemné zrcadlo. A tak natočil Horem pádem.

SMOLAŘ FRANTIŠEK
O čem vlastně nový Hřebejkův film je? Stručně řečeno: o malých českých grázlících, kteří v jistých situacích umí „vytáhnout“ a chovají se obzvlášť odporně, a také o zjevném či skrytém českém rasismu. Tu první skupinu zastupují hned v úvodu filmu dva převaděči (v podání Jana Budaře a Zdeňka Suchého), kteří pašují uprchlíky, ale do vytouženého Německa je už nedovezou. V nejbližším českém lese je vyženou ven. Jednou ale ve spěchu zapomenou vyložit celý „náklad“ a v kamionu zůstane miminko. Dost nepravděpodobná scéna rozehraje bizarní zápletku filmu. Snědý kojenec putuje do zastavárny, která jinak slouží i jako doupě černého obchodu. Sem chodí zpeněžit svůj denní lup i další dvojice zlodějíčků - kapsářů a příležitostných loupežníků (Pavel Liška a Marek Daniel). Ti nás během filmu několikrát omráčí svou drsnou mluvou. Nové a nové přívaly sprostých výrazů, které ze sebe chrlí, obnažují jejich duševní obzory i ztrátu kontaktu s mateřským jazykem, který se pro jejich způsob přežívání stal příliš komplikovaným.

Miminko se ale v zastavárně příliš neohřeje. Jedním z hlavních hrdinů filmů je vcelku dobromyslný smolař, fotbalový fanoušek František (Jiří Macháček), na kterém se tvůrci filmu vyřádili - vedle chabého rozumu mu nadělili i šišlání, rozštěp, děsivou kulturu stolování, životní frustraci, silné paže, které se vymykají kontrole (hlavně v opileckém rauši na fotbalovém stadionu), z toho plynoucí bohatě popsaný trestní rejstřík a neplodnou ženu Milušku – její touha po dítěti je přímo patologická, avšak právě Františkovy „fotbalové“ průšvihy jim znemožňují dítě adoptovat. Umanutá Miluška (Nataša Burgerová) tedy dítě načerno zakoupí ve zmíněné zastavárně. A tak jednou večer čeká doma na Františka nemilé překvapení. Jako kovaný sparťanský fanoušek patří k rasistickému jádru fotbalového klubu, které blouzní o „bílých Čechách“. Doma v kolébce však najde snědé nemluvně, což mu řádně vytmaví jeho fotbalový kumpán a rasistický guru s přezdívkou Plukovník v podání Jaroslava Duška, když k němu jednou nečekaně zavítá na „inspekční“ návštěvu. Scéna nad dětskou postýlkou, kde mu pološílený Plukovník znovu osvětluje rasové rozdělení světa, zatímco František už k dítěti získal citový vztah (a oponuje mu po svém: „Jdi vod tý postýlky, nebo se mi splašeji kladiva!“), patří k těm nejzdařilejším momentům filmu, kdy smích střídá mrazení v zádech. Tento zjevný rasismus by byl ale jen laciným terčem, kdyby se nesáhlo hlouběji do české společnosti.

I HANKA JE RASISTKA
S motivem skrytého rasismu se setkáváme ve druhé dějové linii filmu. Stárnoucí profesor (Jan Tříska) má podstoupit závažnou operaci, a proto se rozhodne uspořádat své rodinné záležitosti - usmířit se synem (Petr Forman), který kdysi nenaplnil jeho ideály a emigroval do Austrálie, a také ukončit rozvodem již dávno rozpadlé manželství, aby v případě úmrtí mohla dědit i jeho mladá družka Hanka (Ingrid Timková), která jinak pracuje v poradně pro uprchlíky. Oběd na usmířenou se však nevyvede a profesorova bývalá žena (Emílie Vašáryová) zde v narážce na svou sokyni spustí protiromské tirády, které vycházejí z nálad, hluboce uhnízděné jsou v české společnosti. Tato kdysi žádaná překladatelka z ruštiny je totiž v penzi nucena žít na Žižkově mezi cikány, a už pouhé slovo „uprchlík“ v ní vyvolává pocit existenčního ohrožení cizí rasou (stejně jako předtím u Plukovníka). Celá trapná scéna u stolu je – i přes svou teatrálnost - jakýmsi komentářem ke scéně nad postýlkou.

Ve druhé půlce filmu se ale tvůrci jakoby zalekli svých směle předestřených témat, takže je už dál přestanou rozvíjet, a film začne upadat do zmírňující a uklidňující polohy. Starý Hřebejk se hlásí o slovo. Jako by bylo třeba ukázat, že tak trochu rasista je vlastně každý z nás, že to máme asi už v krvi a že to není třeba dramatizovat. A nejlépe to pochopíme na tom „nejosvícenějším“. Profesorův syn Martin při obědě v KFC zjistí, že mu chybí peněženka (omylem si ji dal do tašky), a vyběhne za domnělými zloději, zatímco humanitární pracovnice Hanka začne z krádeže nepochopitelně obviňovat opodál pokojně sedícího strávníka tmavé pleti. Tato laciná a hloupě vylhaná scéna má asi působit jako náplast na zneklidňující otázky, které se možná filmu místy podařilo vyvolat. Hančina výčitka: „My vám tady pomáháme a vy toho dovedete jen zneužívat!“ je vítaným šidítkem pro naše svědomí, které chřestí: „Vidíš, ani ona to nezvládla!“

HŘEBEJK JAKO KULISÁK?
Buďme ale spravedliví a přiznejme, že Hřebejkův nový film je skutečně trochu jiný než ty předchozí. Nezanechá v nás pocit pelíškovské pohody, má spíš příchuť jemné likérové hořkosti a smutku. Neutěšený obraz české postkomunistické společnosti, její naprostý zmatek v hodnotách a příchylnost k nejrůznějším šidítkům je pravdě blíž než předchozí filmy o životě v socialismu. Ale je to obraz, který zůstal v půli cesty - film pouze předestírá různá témata a záhy je opouští.

Možná, že Hřebejk nakousl až příliš mnoho kyselých jablek (rasismus, uprchlíci, kriminalita aj.) a pak nevěděl, co si s nimi počít. Nebo jsou všechna ta témata jen kulisou? Například scéna na policejní stanici, která má demonstrovat bezmocnost policie proti cynickým a vychytralým lumpům, se mění spíše v grotesku, kdy je všechno přehnaně nafouklé, jako by šlo jen o předehru pro závěrečný, divácky vděčný vtip s čajem. Policisté, kteří se zmohli vůči vulgárním grázlíkům jen na klukovský naschvál, působí jako toporní strejcové z chaplinovských grotesek. Už jen chybělo, aby se nechali kopat do pozadí. Je to snad reklamní spot na posílení policejních pravomocí? A přitom je tomu právě naopak - v posledních letech se u nás množí případy policejních průšvihů se zneužitím pravomocí. Rovněž návrat „prodaného“ dítěte do náruče pravé matky-běženkyně vyvolává falešný dojem šťastného konce. Téma běženců je tedy opět pouze kulisou, nikoliv zachyceným problémem.

Není tedy divu, že film nedává vůbec žádnou odpověď - pokud za ni nepokládáme tu, která je symbolicky ztvárněna v postavě emigranta Martina. Ten je jedinou kladnou postavou filmu, a to díky tomu, že včas utekl z morálního marasmu znormalizované české kotliny. Na konci filmu sledujeme malebné, prosluněné záběry z australského pobřeží, kam se Martin vrací k ženě a synovi (oba jsou tmavé pleti) a soused na něj volá: „Vítej doma!“ S touto „globalizační idylkou“ silně kontrastují pošmourné krátké záběry smutných konců jednotlivých hrdinů filmu (Martinova matka se topí v depresi a sebelítosti, Miluška zešílí, František přestane „sekat dobrotu“...). A tak je výsledný dojem jen jediný: „Utíkej odsud pryč, dokud seš ještě mladej!“ Možná to takhle vyhroceně ani Hřebejk nemyslel, ale jinou odpověď jeho hořká komedie nenabízí.

Hodnocení: ***

JAN PAULAS Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay