Vydání: 2011/41 Drinské mučednice, 6.10.2011

Svatý Václav nás znovu pozval k oslavě Boží a mám radost, že jsme pozvání přijali v tak velkém počtu a významném složení. Jak zvláštní. Přitahuje nás kníže z počátku desátého století, který se sice pustil do velkých reforem své země v duchu evangelia, ale byl svými odpůrci smeten a zavražděn. Vládce, který se nedočkal politických úspěchů.

Promiňte, ale napadá mě: on nehledal svou slávu, nezajišťoval si reklamu, neměl týmy novinářů, kteří by zajišťovali jeho dobré jméno. On ale pochopil, že kdo chce být první, musí být služebníkem. Václav vzal vážně Ježíšova slova z dnešního evangelia: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Dnešní člověk, a křesťany nevyjímám, je často tak zaujatý sebou, že myslí jen na svá práva a na své uplatnění. Za vrcholnou pochvalu se považuje, když o někom říkáme, že je plně realizovaný člověk. A protože každý myslí jen na svou realizaci, nevidí ty druhé, a tak sám přispívá k tomu, že i on bude brzy zapomenut těmi, kdo budou myslet stejně, totiž na sebe. Jak daleko je takové myšlení od Krista! Zapři sám sebe. Nebuď středem světa ani svého vlastního života a smýšlení. Upři se na toho, který je skutečná hodnota a který má skutečnou moc. Mnozí dnes hledají kontakty s vlivnými, aby se jim stali výtahem k moci. Někteří pak na chvíli zazáří a brzy padají do propadliště dějin. Kníže Václav ukazuje, že dát na první místo Boha a přijmout jeho myšlenky a požadavky je prozíravější než prosazovat své plány.

DĚLAT DOBRO NAD SVOU POVINNOST

Svět si už uvědomuje, že stavět jen na právech a na ekonomické spravedlnosti, podle které si mohu koupit vše, co potřebuji, nestačí, protože ke šťastnému životu potřebujeme mnoho věcí, které nelze koupit, které nelze zajistit zákony, které však může nabídnout dobré milující srdce. Proto máme letos mezinárodní rok dobrovolníků upozorňující na potřebu dělat dobro nad svou povinnost. Doufám, že se i u nás rozšíří a zjednoduší zákonné podmínky pro organizovanou službu dobrovolníků, jako je to v mnoha vyspělých zemích. Ale ono jde o víc. Církev má velice bohatou zkušenost s prací dobrovolníků, bez nichž by vlastně ani nemohla fungovat. Podobně i řada neziskových organizací.

OBĚTAVOST OTCŮ A MATEK

Avšak ani národ nemůže nadějně fungovat, ba nemůže mít vůbec žádnou budoucnost bez nikým nezaplacené obětavé služby otců a matek, kteří dávají národu děti a dobře je vychovávají a tím zajišťují jeho budoucnost. Proto chci vyjádřit uznání a vděčnost všem, kteří přijímají děti a nejen plní svou povinnost zajistit jim dobré zázemí rodiny založené na věrném a nerozlučném manželství muže a ženy, na což mají děti přirozené a nezrušitelné právo, ale navíc se nedají odradit ani mnoha znevýhodněními, kterými jsou paradoxně trestáni za neocenitelnou službu společnosti. U dálnice mě zaujal nápis: Dítě potřebuje oba rodiče. Jak pravdivé. Ale dále tam stálo: Střídavá péče. Jaké nedorozumění! Mám pochopení pro takové zraněné rodiče, ale tak mohou uvažovat jen ti, kteří neznají přirozené právo dětí nejen na oba rodiče, ale i na jejich věrnost a společnou lásku. Aby dítě správně pochopilo lásku, musí ho maminka vést k tatínkovi a tatínek k mamince. Ne se o dítě přetahovat nebo si ho kupovat, či dokonce používat jako nástroj boje mezi dospělými. Aby dítě získalo správnou představu o základní jednotce společnosti – o rodině, potřebuje osobní zkušenost dobré rodiny, která dovede úspěšně zvládat krize, kde žije jeden pro druhého. Sv. Václav je povzbuzením pro všechny, kteří nežijí pro sebe, ale pro druhé, kteří sice nejsou v současnosti docenění, ba jsou i znevýhodnění či zneuznaní, ale kterým bude po staletích národ děkovat. Díky nim přežije své krize, díky nim a jejich ochotě nežít pro sebe a dávat víc, než je povinnost, si zachová to, co dělá člověka opravdu šťastným. Sv. Václav nás pozval k této slavnosti, sv. Václav zve každého z nás k následování, ke spolupráci. I my můžeme mít podíl na šťastné budoucnosti národa jako svatý Václav. Jak skvělý úkol!