Holandské katolictví bojuje o přežití

Vydání: 2010/5 Násilí v rodině, 29.1.2010, Autor: Martin T. Zikmund

„Nemohu zapírat dojem, že ten malý národ v rýnské deltě se svým způsobem zachoval jako biblická Marie: že vyvolil sobě lepší stránku,“ napsal o Nizozemsku v roce 1932 na závěr svého cestopisu Karel Čapek. Přiložíme-li však toto hodnocení ke vztahu Holanďanů ke křesťanské církvi, nic není vzdálenějšího pravdě. Nizozemsko dnes čelí sekularizaci v takové míře, že existence zdejšího křesťanství visí doslova na vlásku. Příznačný v této proměně je životní příběh Edvarda Schillebeckxe, který nedávno zemřel v nizozemském Nijmegenu ve věku 95 let.

„Edvard Schillebeckx byl hvězdou světového formátu, ale pak byl ve své zemi takřka zapomenut. Tento nezájem jde ruku v ruce s tím, co se děje v holandském katolicismu,“ napsal nedávno italský publicista Sandro Magister, který tyto neblahé jevy v nizozemské církvi přiblížil těmito slovy: mnohé kostely jsou přebudovány na obchody, restaurace nebo mešity. Jen sedm procent těch, kteří se ještě hlásí ke katolictví, se účastní mše. „Po Druhém vatikánském koncilu se nizozemská katolická církev dostala do hluboké krize,“ říká prof. Wim Peeters, učitel v semináři v Haarlem-Amsterdamu. „Generace narozená v padesátých letech žije mimo církev a ani své děti už ve víře nevychovávala.“ Celé dvě generace Holanďanů podle něj zapomněly abecedu křesťanství. Nepomohl ani projekt tzv. holandského katechismu z 60. let, jehož spoluautorem byl právě Schillebeckx.

SKLON K RADIKALISMU

Podle kardinála Adriana Simonise, emeritního utrechtského arcibiskupa, byl tento odliv z kostelů reakcí na tehdejší přepjatý moralismus v holandské církvi. To, co následovalo, bylo stejně radikální, ale v opačném směru. Těmto extrémům prý odpovídá povaha Holanďanů, kteří nejsou schopni dělat něco „jen trochu“. Proto se z nich, jak tvrdí kardinál Simonis, stali pionýři v uzákonění svazků téhož pohlaví, v povolení eutanazie, v legalizaci měkkých drog atp. Vyprazdňování křesťanství na jedné straně a růst islámu na straně druhé jsou dva trendy, které v této malé, zato hustě obydlené zemi probíhají paralelně. Svědčí o tom i skutečnost, že k islámu se dnes hlásí na 900 tisíc Holanďanů, vesměs imigrantů z bývalých holandských kolonií nebo ze severní Afriky. Většina z nich se integruje bez problémů, ovšem nechybí ani projevy islámského fanatismu. To vyvolává v Holanďanech obavy, z nichž se snaží vytěžit v politické soutěži populisté. „Nemuseli bychom se bát islámu, pokud bychom byli křesťané. Teď se naopak zdá, že Holanďané se bojí všeho: jak rození dětí, tak imigrantů. Ale strach je přesný opak víry,“ upozorňuje kardinál Simonis. Přesto nechybí podle něj ani důvody k opatrné naději. V amsterdamském semináři studuje 45 seminaristů (např. v roce 1968 zde nebyl ani absolvent). A každoročně o křest v katolické církvi zažádá několik set dospělých. Zájem o katolické školy dokonce převyšuje jejich kapacitu. Jsou to zatím prý stále nízká čísla, avšak mohou být vyhodnocena jako známky nového trendu,“ uzavírá kardinál Simonis. Ke katolictví se v Nizozemí hlásí 27 %, k protestantismu 18 % a k islámu 6 % obyvatel. Na 40 % Holanďanů tvrdí, že nemá žádnou náboženskou víru.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay