Hledání pod Božím vedením

Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Jiří Macháně

Osmdesát let od svého založení si na začátku září připomíná Kongregace sester svatých Cyrila a Metoděje. Jedinečné společenství, jehož „základní kámen“ položil arcibiskup Antonín Stojan, prožilo většinu své existence v dobách dvou totalitních režimů. Ten druhý z nich – komunistický – se domníval, že řeholnicím zasadil smrtelnou ránu. Nepodařilo se. Dnes tvoří toto společenství na dvaadevadesát sester, které žijí převážně v Česku a na Slovensku. Tato příloha KT se pokusí přiblížit jejich minulost, přítomnost i vyhlídky do budoucnosti. O tom všem jsme hovořili s generální představenou, sestrou Kateřinou Anežkou Němcovou.

Čím jsou sestry sv. Cyrila a Metoděje jiné než ostatní řehole?

Tím, proč vznikly. Bůh povolává nové dílo jako odpověď na potřeby, které jsou ve společnosti nebo v církvi. Naše společenství se již od vzniku zaměřovalo na více činností. Podle přání arcibiskupa Stojana se zapojovalo do práce na sjednocení východních a západních křesťanů. První představená – matka Růžena Marie Nesvadbová – se zase věnovala mentálně postiženým dětem a zakládání ústavů pro ně. A protože byla učitelka, soustředila se i na vzdělávání. Sestry sv. Cyrila a Metoděje tedy spojuje myšlenka sjednocení křesťanů, vzdělání a výchova dětí i mládeže a péče o nejpotřebnější. Celé období totality jsme pečovaly o mentálně postižené děti a staré lidi v domovech důchodců. Nikde jinde ani sestry působit nemohly, takže jsme i přes útlak totality vlastně naplňovaly své poslání.

Jaké je vaše poslání dnes?
Nadále se modlit za jednotu křesťanů. Snažíme se i něco pro ni dělat: v devadesátých letech odešlo několik sester do Ruska a v současnosti působíme na Ukrajině, kde potřebovali kněze i práci sester. Kongregace je zřizovatelem dvou škol v Brně: základní církevní školy a gymnázia s pedagogickou školou. Na obou školách pracuje deset sester. Nejvíce nás je tady v klášteře na Velehradě, kde žijí staré sestry, o které pečují ty mladší. Zároveň tu přijímáme sestry do formace a noviciátu. Sestry se vrátily také k původní činnosti i v exercičním domě Stojanov, který nám byl svěřen do správy brzy po zahájení činnosti. Pracuje tam sedm sester – starají se o provoz. A tři sestry působí v sousedním domově pro postižené děti.

Jak vidíte budoucnost vašeho společenství?
Ústavní péče o mentálně postižené se proměňuje například v chráněné bydlení, rády bychom se časem vydaly tímto směrem. Po pádu totality řeholnice z této oblasti často odešly, protože to nebylo původním posláním jejich řádů.
Pokud bude možné „uživit“ školy, chceme působit nadále ve školství. Nakolik nám budou stačit síly, rády bychom zůstaly též v misiích. Starší sestry pomalu odcházejí a mladších není tolik, aby se nám dařilo zajistit úplně všech- no.

Před několika dny byla přijata do noviciátu jedna sestra. Hlásí se adeptky zasvěceného života?
Nedá se to srovnávat se zlatou érou kongregace. Po válce do roku 1950 bývaly až dvacetičlenné noviciáty. Nás, které jsme v době od internace v dobách komunismu přicházely tajně, nebylo mnoho – každý rok jedna až dvě. Tak je tomu vlastně i dnes. Jenom na začátku devadesátých let byly noviciáty pětičlenné, ne všechny sestry však zůstaly. S každou nově příchozí máme velkou radost. Je to, jako když se v rodině narodí dítě.

Proč volí právě „cyrilky“?
Do toho my lidé moc nevidíme. Ze zkušenosti vím, jak Bůh běžně „používá“ lidi jako zprostředkovatele. Dívka obvykle potká nějakého kněze, který ji sem nasměruje. Nebo se stává, že už mezi námi má některou z příbuzných, kamarádku ze vsi, města či společenství. Jindy je to docela nečekané – třeba když přijde učitelka, která cíleně hledá kongregaci věnující se vyučování a výchově. Ale opravdu je to především tajemství. Je to podobně těžké zjistit, jako proč se té které holce zalíbil zrovna tenhle kluk a ne jiný. Je to hledání pod Božím vedením. Můj bratr je dominikán (P. Damián Němec OP – pozn. red.) a všichni z rodiny jsou dominikánští terciáři – jsem černá ovce rodiny u „cyrilek“ (smích).


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay