Historické okamžiky pro církev dneška

Vydání: 2005/18 Zvolení nového papeže, 13.5.2005, Autor: Miloslav Vlk

Po smrti papeže (kterému mnozí dávají přívlastek „Veliký“ a uvnitř církve zaznívá hlas „Svatým ihned!“), byla církev v rukou celého kardinálského kolegia vedeného jeho děkanem, kardinálem Josephem Ratzingerem. Všichni kardinálové se denně scházeli a ještě před zahájením konkláve společně řešili spoustu závažných a aktuálních otázek týkajících se budoucnosti církve. Kongregací kardinálů se zúčastnili i ti, kteří překročili věkovou hranici 80 let a nebyli voliteli. V té chvíli už začala příprava na konkláve. Dění ve Vatikánu, volbu i osobnost nového Svatého otce přibližuje přímý účastník těchto událostí, kardinál Miloslav Vlk.

Z celého světa přicházely četné reakce na papežovu smrt a kondolence. Bylo třeba připravit pohřeb a konkláve. Vše už předem vymezil papežský dokument Universi Dominici Gregis, který Jan Pavel II. v roce 1996 novelizoval. Na jeho základě byly už tehdy připravené i liturgické knihy pro slavení pohřbu a konkláve.

Kardinálové mezi sebou hodnotili velikou postavu Jana Pavla II., blahé paměti. Hovořili o odkazu jeho úžasného pontifikátu, o jeho dědictví pro současnost i budoucnost. V souvislosti s přípravou konkláve se v médiích i mezi námi kardinály obšírně diskutovalo o situaci dnešní církve, o tom, jakého „pokračovatele“ by bylo na papežském stolci třeba.

CHYBĚL PAPEŽŮV SILNÝ POSTOJ

Tyto debaty nejsou ničím novým, co by se objevilo až po smrti Jana Pavla II. Velice dobře si vzpomínám na velké diskuse i v médiích v době konání kontinentálních synod před Velkým jubileem roku 2000 i při celocírkevní synodě o biskupské službě v roce 2001. Hovořilo se o otázkách synodality v církvi, o vykonávání úřadu papeže v dnešní době (synodalita, synoda viz rámeček pod textem - pozn. red.) Sám Jan Pavel II. odvážně nastolil například otázku papežského primátu a kolegiality biskupů; nejen jako velmi aktuální téma dovnitř vlastní církve, ale i pro sesterské křesťanské církve. Dále to byly otázky, jakou aktivní a účinnou formu dát celocírkevním synodám, setkáváním a poradám petrinského úřadu s ostatními apoštoly-biskupy atd. Už tehdy zaznívala otázka konkrétního řešení situace lidí rozvedených a znovu oddaných i další „horké“ otázky v současné církvi.

Všechny tyto problémy pochopitelně ožily s mimořádnou silou – jinak tomu ani být nemohlo – při shromáždění kardinálů připravujících se na konkláve. Tedy složité „dědictví“: pontifikát Jana Pavla II., řada neřešených otázek a současná situace církve, o čemž mluvili mnozí kardinálové, když líčili stav církve ve své zemi či kontinentu nebo z hlediska určité vatikánské kongregace. Tato prezentace měla někdy trochu tmavé barvy. Po smrti Jana Pavla II. to možná mohlo vzbuzovat i určité obavy a strach. Odešel totiž papež, který viděl tyto bolesti církve ze svého „stanoviště“ ještě daleko přesněji, ale nenechal se jimi drtit, poněvadž je přijímal s hlubokou vírou a svěřoval je té, která je Matkou církve. V tom byla zakotvena jeho naděje a jistota. Při oněch kongregacích jsem měl dojem, jako by tento papežův silný postoj chyběl, kardinálové se mohli cítit opuštěni, bez otce. To mohlo psychologicky působit strach i obavy a ohlížení se po bezpečí. Někteří ho mohli vidět hlavně v pevných strukturách církve, v pevných formulacích pravd. Jiní se snad mohli ohlížet i po dobách, kdy všechno „fungovalo“ a poskytovalo jistotu.

UNIVERZALITA CÍRKVE V POPŘEDÍ

Na shromáždění kardinálů (a pronikaly o tom zprávy i do tisku) se pochopitelně diskutovalo i o tom, jaký by měl být budoucí papež. Obecně panoval názor, že nelze kapitolu pontifikátu Jana Pavla II. jednoduše uzavřít a nechat zapadnout jeho program pro 3. tisíciletí, do kterého nás uvedl - zvláště pak jeho apoštolský list Na prahu třetího tisíciletí.

Se silnými dojmy z posledních týdnů a s vysokým hodnocením papežství na celosvětové úrovni jsme pak do konkláve vstupovali s vědomím zodpovědnosti, že volbou nového papeže nesmíme prohospodařit současný vysoký kredit církve.

Směrnice pro konkláve počítají spíše se sedmi a více volebními koly, i když předposlední volba papeže byla také skončena 4. kolem. Současné konkláve bylo překvapivě krátké - sám jsem to naprosto nečekal. Počítalo se spíše s důkladnějším vážením a výběrem kandidátů z řady návrhů, se sjednocováním názorů atd. Svobodnou volbou byl však rychle vybrán děkan kolegia, jmenovaný ještě Janem Pavlem II., který celý čas vedl naše shromáždění - kardinál, který po dlouhou dobu působil v římské kurii, dobře ji znal a měl v ní mnoho přátel a příznivců. 

V konkláve vládla bratrská, „dělná“ atmosféra. Samozřejmě existovaly různé názory či skupiny názorů. Mezi svobodnými dětmi Božími tomu ani jinak být nemůže. Jakmile však byl papež zvolen, jako by přestalo toto názorové tříbení a kardinálové se za zvoleného papeže postavili. Slyšel jsem od mnohých: Nyní musíme zvoleného papeže podporovat a pomáhat mu!

K překvapení mnohých byl vybrán za papeže Němec -  znamení, že italský „monopol“, prolomený volbou Jana Pavla II., už není pevným orientačním bodem. Po minulém pontifikátu stojí v zorném poli spíše než národ či kontinent univerzalita církve, osobnost, bez ohledu na její příslušnost. To je překvapivě dobrý signál.

KOMPAS NOVÉHO PAPEŽE

Různé skupiny lefebvristů či jinak zabarvených fundamentalistů v zahraničí i u nás dělají novému papeži špatnou službu (například z Vídně do České republiky dojíždějící exkomunikovaný kněz Stritzko). Označují ho za svého přítele, jeho volbu za vítězství „své strany“, a tak dělí církev. Jméno Benedikt si papež - dle vlastního vyjádření - vybral i proto, že jeho předchůdce s tímto jménem měl za program pokoj a smíření. Věříme, že se papeži Benediktu XVI. podaří tento bod programu k dobru církve naplnit.

Mrzí mě také, že někteří novináři nebo intelektuálové ukvapeně hodnotí nového papeže podle jeho činnosti v Kongregaci pro nauku víry. On na místě biskupa celé církve nemůže jednat jako prefekt jedné římské kongregace. Označovat ho opovážlivě jako „velkého inkvizitora“ je nevhodné a nemístné.

Druhý den po svém zvolení papež ve své programové řeči při mši v Sixtinské kapli představil kardinálům některé body svého programu. (Tuto promluvu Svatého otce přinášíme v plném znění na str. 12 - pozn. red.) V něm mě zaujala především skutečnost, že chce jasně navazovat na II. vatikánský koncil a na dědictví Jana Pavla II. „Přede mnou stojí zvláště svědectví papeže Jana Pavla II. On zanechává církev odvážnější, svobodnější a mladší, zanechává církev, která dle jeho učení a příkladu se s klidem ohlíží na minulost a nemá strach z budoucnosti. (...) Jan Pavel II. správně označil koncil jako ,kompas´, podle něhož je třeba se orientovat na širokém oceánu třetího tisíciletí. (...) Také já chci s důrazem projevit rozhodnou vůli a pokračovat ve stopách svých předchůdců v úsilí uskutečňovat II. vatikánský koncil.“
Neustávejme v modlitbě, ke které nás semkla smrt Jana Pavla II. ...


Druhý vatikánský koncil se vrátil k myšlence synodality, tedy k možnosti, aby biskupové mohli na celocírkevním nebo zvláštním (regionálním) zasedání projednávat otázky buď celocírkevní nebo týkající se určité oblasti. Tato shromáždění biskupů mají podporovat těsné spojení mezi papežem a biskupy a pomáhat udržet a posilovat neporušenost víry a mravů a církevní kázeň, a to jako významný poradní orgán papeže. Projednává tedy otázky a vyslovuje přání, ale nerozhoduje o nich, kromě případů, kdy je papež vybavil rozhodovací mocí; ale i pak platnost a účinnost rozhodnutí synody stanoví opět papež. Účastníci synody jsou jmenováni přímo papežem, další jsou voleni biskupskými konferencemi a řeholními společnostmi. Rámcovým úkolem biskupské synody je pokračovat a rozvíjet dílo posledního koncilu. Synoda se může sejít i k mimořádnému valnému shromáždění, aby projednala věci, které vyžadují rychlé vyřízení.

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay