Harry Potter: bojovník proti zlu a rasismu

Vydání: 2011/31 Včelaři, 27.7.2011, Autor: Milan Tesař

Psalo se o tom už nejednou: Harry Potter přitáhl kluky a holky po letech opět ke knížkám. Na nové české překlady jednotlivých dílů se stály v knihkupectvích půlnoční fronty. A poslední z osmi potterovských filmů právě trhá rekordy návštěvnosti. Sága se uzavřela i na plátně, avšak fenomén dospívajícího brýlatého čaroděje z povědomí hned tak nezmizí. Má totiž – téměř kouzelnou – moc oslovit děti i jejich rodiče.

Příběhů s pohádkovými motivy, jejichž děj se točí kolem boje dobra se zlem, známe bezpočet. Zatímco Letopisy Narnie se odehrávají ve 40. letech minulého století a Hvězdné války v jakémsi podivném bezčasí (ve vzdálené galaxii „před dávnými časy“), Harry Potter těží z toho, že je prakticky současníkem svých čtenářů. Spisovatelka Joanne K. Rowlingová děj zasadila do 90. let minulého století, a tak čtenář důvěrně zná většinu reálií tamního skutečného, „mudlovského“, světa. Vedle něj v příběhu figuruje paralelní svět lidí nadaných mimořádnými schopnostmi. Ovšem postavy čarodějů zde slouží – podobně jako v Pánovi prstenů – nikoli k vyjádření negativní síly, ale jako zkratka. Pomocí postav s čarodějnými schopnostmi autorka zrychluje děj, činí jej čtenářsky přitažlivějším.

Mezi pohádkou a životem

Obrana proti černé magii, umění připravovat lektvary nebo boj s bubáky schovanými ve skříni – to vše jsou jen prostředky, s jejichž pomocí autorka upozorňuje na skutečné hodnoty a problémy. Klíčový je už zmíněný boj dobra proti zlu: na jedné straně Harry, jeho přátelé a třeba oblíbený ředitel školy kouzel Albus Brumbál, na straně druhé temný Voldemort se svými úlisnými nohsledy. Ještě větší napětí však knihám dodávají postavy, jejichž identita není zpočátku (nebo po celou dobu) jednoznačná. Z „nebezpečného“ Siria Blacka se stane jedna z nejpozitivnějších postav a u nesympatického učitele Snapea čtenář mnohokrát váhá, zda se v něm přece jen nezmýlil. I tím se román vzdaluje pohádkám a blíží skutečnému životu. Důraz na rodinné hodnoty Příběhy o Harrym Potterovi však přinášejí i další důležitá poselství. Všudypřítomný ve všech sedmi dílech knihy je důraz na rodinné hodnoty. Nejen že Harry neustále vzpomíná na své zavražděné rodiče a že dočasnou útěchu nachází u svého kmotra. Harryho největší kamarád Ron Weasley pochází ze sedmi sourozenců a žije v sociálně sice slabší, ale velmi harmonické rodině. To vše autorka nijak zvlášť nezdůrazňuje, ale naopak s tím pracuje jako s naprostou samozřejmostí. Rodové vazby ostatně hrají důležitou roli i na straně zla – rodinná soudržnost je jediným pozitivem, které nacházíme u záporných postav Malfoyových, a krajně nesympatičtí Harryho pěstouni nekriticky milují svého synka Dudleyho. I když se do příběhů o Harrym Potterovi nepromítá žádná konkrétní náboženská víra (detaily, že se i na kouzelnické škole v Bradavicích slaví Vánoce a že Harry má kmotra, autorka dále nerozvíjí), právě zaměření na rodinu, na přátelství a na předávání etických hodnot spojuje tento příběh s křesťanstvím. A i to je možná důvod, proč církev, původně ke knize naladěná zdrženlivě až negativně, vyslovila poslednímu potterovskému filmu (a tím de facto celému příběhu) na stránkách L’Osservatore Romano podporu.

ÚŘEDNÍCI HORŠÍ NEŽ TEMNÝ KNÍŽE

Sága však má i další důležité dimenze – boj „čistých“ kouzelníků proti méněcenným „mudlům“ (tedy lidem bez čarodějných schopností) a míšencům jasně připomíná segregaci Židů před druhou světovou válkou i současný rasismus. A až v posledních dílech knihy si čtenář uvědomí, že nejzákeřnější tvář zla nepředstavuje sílící temný kníže Voldemort (původně kluk ze sirotčince, paralela k dnešním zločincům vychovaným v dětských domovech), ale bezcharakterní rasističtí úředníci, ztělesnění první náměstkyní ministra kouzel Dolores Umbridgeovou, předsedkyní komise pro registraci „mudlovských šmejdů“.

Vyrůst spolu s Harrym

Tyto souvislosti samozřejmě desetiletým fanouškům ještě nedocházejí, a proto doporučuji rozvrhnout čtení Harryho Pottera v rodinách do několika let. Tak jako hlavní hrdina pomalu dospívá (v každé další knize je mu o rok více), měli by s ním růst i jeho čtenáři. U nás doma jsme si po prvních třech dílech, které jsme si s velkým úspěchem předčítali nahlas a o kterých jsme si s dětmi vyprávěli, dali pauzu. Ve čtvrté části už totiž začíná jít do tuhého a děti by měly ještě trochu vyzrát. Brzy se však dostanou do věku, kdy bude nejen vhodné, ale přímo nutné jim některé negativní aspekty našeho světa vysvětlit. A Harry Potter se k tomu hodí výborně. Je čtivý, dobrodružný a přitom důvěryhodný. Jeden detail na závěr: Za 14 let od vydání prvního dílu knihy (Harryho příběhy začaly vycházet v angličtině od roku 1997 a v češtině od roku 2000) pokročil technologický vývoj neuvěřitelně kupředu. Nepřipadali bychom Harrymu a jeho přátelům, kteří si posílají zprávy po sovách a informace musí dlouhé hodiny vyhledávat v knihovně, jako čarodějové my se svými mobily a s připojením k internetu?

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay