Hamás není partnerem k jednání

Vydání: 2009/3 Hlad ve třetím světě, 13.1.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Svatý stolec v minulých týdnech opakovaně volal po ukončení války v Gaze. Podobně se vyjádřila i rada bezpečnosti OSN. Naproti tomu se čtenáři KT v anketě na webových stránkách k otázce, zda-li souhlasí s útokem Izraele na Hamás, vyjádřili v poměru 71 % ku 29 % ve prospěch izraelské intervence. Několika osobností jsme se proto zeptali: Schvalujete současný postup Izraele vůči Palestincům v pásmu Gazy?

P. Tomáš Halík, teolog a filozof

Ne, neschvaluji! Přiznávám, že bych nedokázal odpovědět na otázku, jak je možné účinně čelit terorismu palestinských extremistů, ale tuto formu eskalace násilí ze strany „jestřábů“ v izraelské politice a odmítání mezinárodního dohledu považuji za tragické přilévání oleje do ohně. Před obrázky zabitých palestinských dětí (jakkoli je těžké zodpovědnost za množství civilních obětí teď jednoznačně přiřknout jen jedné či druhé straně) se obrací v prach to, co jsme mnozí léta namáhavě budovali v oblasti křesťansko-židovsko-muslimských vztahů. Vím, že na jedné straně už byla ohrožena nejen bezpečnost, nýbrž sama existence židovského státu, ale ani mé letité sympatie k židovské kultuře mi nezabraňují spravedlivě vnímat i složitou situaci Palestinců v Izraeli (včetně palestinských křesťanů), která je rovněž jedním pramenem napětí. Vojensky je tato situace neřešitelná, diplomatická jednání váznou. Nyní je velice potřebné dbát na to, aby náboženství nebyla zneužívána k politické propagandě, ale aby byl – prostřednictvím moudrých a zodpovědných náboženských autorit – uplatněn jejich zanedbávaný mírový potenciál.

Michaela Freiová, redaktorka Res Claritatis
Tak jako zpětně souhlasím s invazí Spojenců do Evropy obsazené nacisty, souhlasím i s tažením Izraele proti Gaze. Tamní režim zkrátka není partnerem k jednání, protože přijaté závazky dodržuje jen tak, jak se mu momentálně hodí. Proto si myslím, že urychlené příměří povede jen k dalšímu vyhrocování situace. Jak vidíme z čísel, Izrael se snaží co nejvíce omezit civilní ztráty (stejně jako Spojenci ohlašuje letáky blížící se nálety), což je těžké zejména tam, kde si Hamás dělá z žen a dětí lidské štíty. Jediným skutečným řešením je porážka Hamásu, tak jako válku v Evropě ukončila porážka Hitlera.
Je mi líto všech nevinných, kteří jsou nuceni v těchto dnech pobývat v Gaze, zejména však křesťanů, kteří jsou už dlouho terčem islamistických výpadů včetně bombových útoků na knihovny a školy. Ty jsou i důvodem, proč křesťanů ve Svaté zemi rapidně ubývá. Dokud budou u moci radikální islamisté, nebudou křesťané v bezpečí.

Jiří Zajíc, pedagog a publicista
S tím, co se děje teď v Gaze (zejména velké množství civilních obětí), může souhlasit jistě málokdo. Na druhé straně, Hamás je zločinecká organizace (to je i oficiální stanovisko EU), vyzbrojovaná všemi nepřáteli Izraele (zejména Íránem), kteří se netají tím, že jejich cílem je vymazání Izraele z povrchu země. Přitom si tuto zločineckou organizaci před dvěma lety zvolili Palestinci za svého politického reprezentanta v prvních „svobodných volbách“. A aby to bylo ještě složitější – i v Izraeli rozhoduje postoj k „palestinské otázce“ volby, přičemž uskupení, které v Izraeli jako vládní prosazuje v této otázce smířlivější politiku, ty volby následně prohraje. A to už od doby Jicchaka Rabina – zavražděného izraelským radikálem – a následného jasného vítězství Benjamina Netanjahua, typického populisty, který vzápětí zničil desítky let budované cestičky ke smíření.

Josef Škrábek, spisovatel
Kdekterý kousek světa už patřil více národům a není možné, aby každý dostal vše, co kdy měl. Někteří Palestinci (i jiní Arabové) považují za svatou povinnost vyhnat Židy z území, které oba považují za své. Obrana Izraele nemůže držet krok s prodlužováním doletu a účinností raket. Pokud se odpalují z osídlených oblastí, není možno proti nim bojovat bez ohrožení civilistů. Izrael nemá žádný manévrovací prostor a jeho území nebude trvale vojensky zajistitelné. V době příměří pak na hranicích těžko rozeznají Palestince přicházejícího za prací od teroristy. Přitom se Palestinci i Židé vzájemně potřebují. Teoreticky je dodržení klidu zbraní představitelné, snad jen kdyby Gazu obsadil Egypt početným vojskem a zabránil útokům na Izrael. Chápu, že se mnozí Židé obávají proměny jejich vlasti ve starověkou pevnost Massadu, v níž obléhajícím Římanům v prvním století po Kristu odolávalo posledních tisíc Židů. Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay