Goliáš oloupen, veselme se...

Vydání: 2010/51 Vánoce, 16.12.2010, Autor: Martin T. Zikmund

Snad nejznámější vánoční píseň Narodil se Kristus Pán, která se u nás už dávno ujala jako pomyslná vánoční hymna, graduje za zpěvu sloky: „Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se.“ Není to omyl? Co chce tato sloka o Vánocích vůbec říci? Jak může souviset legendami opředený pelištejský hromotluk s právě narozeným děťátkem v Betlémě?

Odpověď má co do činění s městečkem Betlémem. Tam se totiž jedno tisíciletí před Kristem narodil Jišajovi a jeho ženě vedle mnoha synů také David, nejmladší z nich, který se posléze stal nejslavnějším králem starozákonní doby. Tak slavným a opěvovaným, že i budoucí mesiáš, zachránce, měl být nazýván „synem Davidovým“. Tento David jako jinoch pásl ovce svého otce. To nebyla žádná romantika. Později prozradí, že se musel pustit do křížku dokonce i se lvem a medvědem, kteří ohrožovali jeho stádo. V této práci, někdy i opovrhované, se však na- učil překonávat překážky a zmužněl. Spolu s tím v něm rostla a sílila úcta k Hospodinu, radost z víry, touha žít v silovém poli Božího požehnání – to vyjadřoval i hraním na citeru a skládáním žalmů.

ODVAHA VÍRY

S touto „výbavou“ se mladičký David najednou octl na pláni, kde proti sobě stála vojska Pelištejců a Izraelců, David tam totiž nesl proviant svým starším bratrům, kteří narukovali do boje. A co zde nespatřil? Zplihlé izraelské bojovníky, kteří čelili přesile pelištejského vojska, technicky zdatnějšího než to izraelské – Pelištejci už uměli zprácovávat železo. Nepřátelské vojsko mělo navíc ve svých řadách obra Goliáše. Ten vyzýval k souboji muže proti muži jakéhokoli odvážlivce z řad Izraelců. Ti však trnuli strachem, a někteří dokonce už před bojem odtud prchali pryč. Ani ti tělesně zdatnější se neodvážili s Goliášem utkat. Nebyli uzpůsobeni bojovat. Bojovat může pouze ten, kdo věří.

MÍSTO URÁŽEK VYZNÁNÍ

Proto David jedná až překotně rychle. Žádné velké rozmýšlení. Jako by byl celým svým životem nachystán právě na tuto chvíli. Přihlásí se proto u krále Saula do boje a jako důvod uvede, že ten pohan „potupil řady živého Boha“. Saul na ryšavého mladíka hledí s údivem a nabízí mu aspoň brnění. David je však jen zkusí, ale vzápětí odmítne. Vzal si do ruky pět oblázků, schoval si je do torby a kráčel proti Pelištejci. Ten, když jej spatřil, jím pohrdl. David však měl trojí výhodu: výhodu rychlejšího pohybu, skryté zbraně a možnosti zaútočit z odstupu. Věděl o své převaze. Věděl, že proti těmto zbraním je i Goliášova síla a výstroj bezmocná. Proto se nenechal strachem pohl- tit. A Goliášovým urážkám čelil vyznáním: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil.“ Vyběhl proti Pelištejci, vytáhl z torby kámen, roztočil prak nad hlavou, zamíří a trefí obra rovnou do čela. Když padne na zem, David k němu přiběhne, vytáhne jeho meč z pochvy a utne mu jím hlavu.

HERODES SLÍDÍ PO MARIINU SYNU

Goliáš, který zde reprezentuje protibožskou mocnost zla, je předzvěstí toho, že zlo bude zahubeno svými vlastními zbraněmi, že bude o ně oloupeno. Kdo mečem zachází, mečem i sejde. Kdo strach nahání, strachem zajde. Goliášovi soukmenovci, i když dosud mající početní převahu, najednou bezhlavě utíkají před Izraelci pryč. Ten strach má co činit i s vánočním příběhem. Narození Spasitele v Betlémě přimělo krále Heroda k rozsáhlým čistkám, k systémovému vraždění neviňátek, aby se snad Mariin syn nebyl schopen nějakou záměnou zachránit. Tvrdá moc krále Heroda měla dopadnout i na docela bezbranné dítě. Herodes jedná zkratově, protože se ho zmocnil strach z tohoto sotva narozeného chlapce. Ten, který chtěl strach nahánět, se sám strachem dusí. To zlé se jednou utopí ve svých vlastních zvratcích.

VÁNOČNÍ ZASLÍBENÍ

Duchovní boj dobra proti zlu, který vede náš Pán, je boj života v pravdě proti životu ve lži, postoji lásky a odpovědnosti proti lhostejné otupělosti, odvahy víry proti rezignaci a poraženectví. Je to boj malých Davidů proti goliášovským gigantům, boj zdánlivě prohraný, neboť zlo má mamutí rozměry a umí člověku nahnat strach. Je to boj proti kapitulujícímu povzdechu, že zemi už nelze zachránit před železnými hroty chvástavého cynismu. Je to boj proti plíživému předpokladu, že ten, kdo má moc, může si dovolit úplně všechno. Je to boj proti pokušení přehlížet hranici mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, právem a bezprávím. Je to boj, který je nesen oním sálavým přesvědčením našich předků, že pravda Páně vposledu zvítězí. „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů dávnověkých.“ (Micheáš 5,1)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay