Farní rodina vyprovází děti do školy

Vydání: 2010/36 Sexuální výchova, 2.9.2010

Poděkovat katechetkám a všem učitelům, požehnat dětem do nového školního roku, dodat jim i jejich rodičům odvahu – to všechno bylo cílem nedělních farních slavností, které se konaly například v Lysicích na Boskovicku či ve Zlíně.

Každé z dětí, které přišlo v Lysicích do kostela s novou školní aktovkou, dostalo malý dárek s pastelkami a dalšími potřebami. Tentokrát dorazily plné tři desítky školáků. Následovalo dětské odpoledne na farní zahradě, kam přiklusali i dva koníci. Rodiče i dědečkové s babičkami tak mohli na chvíli zapomenout na starosti a povídat si při dobrém jídle a pití. Někteří i tak po očku sledují svá vnoučata na houpačkách a jiných farních atrakcích. „Za našeho mládí se nestávalo, aby se farnost tak starala o děti. Až jim trošku závidím. A při tom cítím, jako bych při pohledu na ně mládla,“ konstatuje Jiřina Beránková. „Moc se do školy těším. Můj bratr Kuba už jde do čtvrté třídy a pořád má samé jedničky. Chtěl bych být jako on,“ svěřil se nastávající prvňák Lukáš Pavelka. Zato Justina Solárová se ani po velkém váhání nedokázala rozhodnout, jestli se také těší, nebo ne. Prozradila jen, že má růžovou aktovku. „Nedivte se jí,“ směje se maminka, „má starší bratry, kteří jí stačili vysvětlit, že škola jsou jen samé povinnosti.“ Na tvářích budoucích prvňáčků se i ve zlínské farnosti sv. Filipa a Jakuba odrážela radost a vědomí vlastní důležitosti. „Do školy se těším, budu tam mít kamaráda ze školky,“ říká Vít Vaňatka a jeho maminka vysvětluje: „Přišli jsme synovi vyprosit požehnání, aby viděl, že v tom není sám a že s ním je Bůh.“ Nadšení přímo září i z Alžběty Malé: „Těším se do školy úplně na všechno,“ říká. Kaplan P. Pavel Šupol v kázání navazuje na úryvek z evangelia o obsazování předních míst a ptá se dětí: „Kde si ve škole sednete?“ Většina malých posluchačů dokazuje, že dávala pozor, když svorně odpovídá: „Dozadu!“ Příprava na dětské kázání je podle P. Šupola stejně náročná jako na kázání pro dospělé: „Musím přemýšlet nad tím, jak to říct jazykem dětí,“ vysvětluje. Žehnání aktovek je pak podle něj pozvánkou, aby v životě dětí působil Bůh. „Samo požehnání z nich ale jedničkáře a vzorné žáčky neudělá,“ říká a upozorňuje také na nenahraditelnou roli rodiny – pokud v ní existuje živá víra a vztah k modlitbě, odráží se to i v životě dítěte a jeho zdravém vztahu k sobě i okolí. „Ani ty známky pak nejsou tolik důležité – já bych o tom mohl povídat,“ dodává se smíchem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay