Domažlický ponocný sobě rovného v Česku nemá

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Jiří Macháně

„Chval každý duch Otce, Syna, Boha Ducha, Hospodina, odbila desátá hodina. Chvála Otci nebeskému i jeho Synu milému, tak i Duchu Svatému. Zdrávas Maria. Opatrujte světlo, voheň, ať není žádnému škoden, vodpočívejte s Pánem Bohem. Zdrávas Maria,“ zní během turistické sezony každou noc několikrát z věže domažlického arciděkanského kostela.

Modlitbu prozpěvuje na věži a pak i na náměstí mocným hlasem Roman Holub – jediný ponocný v celé České republice. Začíná večer v devět hodin a při chodských slavnostech končí o půlnoci. „Odmala jsem bydlel pod věží. Slýchával jsem denně pásku, na které byl hlas ponocného nahraný – to bylo v době, kdy tu žádný živý ponocný nebyl. Tak jsem si text ,zasumíroval‘ do hlavy,“ vysvětluje domažlický ponocný, jak se ke své práci dostal: „Pak mě před sedmi lety oslovil ředitel kulturního střediska, jestli bych to nezkusil. A ono se to líbilo a pořád líbí, a tak v turistické sezoně s chutí a rád prozpěvuju,“ usmívá se bodrý Chod.
Lidé, kterých se na náměstí uprostřed sezony sejde až stovka, se prý nestačí divit. „Je to rarita – nikdy nic takového neviděli,“ postrkává Roman Holub halapartnou lucernu, kterou si odložil na dlažbu, a pravačkou hladí velký roh na troubení.
Rodinu by však prý jen svým barytonem neuživil. „Dělám ještě kostelníka a pověžného. Vyhlídku na věži provozuje naše farnost od dubna do konce září denně od devíti do dvanácti a pak od třinácti do sedmnácti hodin. V neděli jen odpoledne,“ neopomene připomenout otevírací dobu Roman Holub. V pokladně v patě věže na něj návštěvníci obvykle padnou, když je v náladě zvané „jsem nad věcí“. Bavívá je vtipy a průpovídkami o vyhlídce. „Povídával jeden starší pán, že prý jsou vidět z věže i tatry,“ vypráví s vervou udiveným návštěvníkům, kteří na něj hledí s padající čelistí. „Ale myslel ty, co tu jezdí s nákladem po silnici,“ usazuje udivené důvěřivce. Ve skutečnosti se z vrcholu věže při dobré viditelnosti „otevře“ celá Šumava a i při mizerném počasí je odsud jako na dlani „metropole Chodska“.
Věž je nakloněná o 59 cm. A ani tento fakt nenechává fantazii Romana Holuba spát: „Traduje se tady po Domažlicích, že když tu věž stavěli, tak na stavbu dodával mok místní pivovar. No a proto ji postavili nakřivo,“ culí se a doplňuje pravděpodobnější verzi: „Věž má mělké základy a už během stavby se zedníkům začala naklánět na jednu stranu – a tak to začali vyvažovat a dávali na druhou stranu více materiálu.“
Více o ponocném i domažlické věži se lze dočíst na www.ponocny-do.wz.cz.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay