Zakusit pravou radost z Boží blízkosti

Vydání: 2017/2 Koledníci rozdávají radost, 10.1.2017, Autor: Jiří Gračka

Tříkrálová sbírka by neměla být jen vybíráním peněz pro potřebné. Má za úkol i přinášet radostnou zvěst do společnosti. Co pro to mohou udělat sami koledníci? – Ptali jsme se arcibiskupa JANA GRAUBNERA.


Tříkrálový průvod prošel i centrem Prahy. Mudrci při něm nesli i zlato, kadidlo a myrhu. Snímek Aleš Masner

Jak koledníky připravit na to, že sbírka je také evangelizačním působením?

Především zde vidím prostor pro spolupráci Charity, farností a katechetů. Koledníky je třeba vysílat z kostelů bohoslužbou vyslání, ale jsou i další možnosti, jak jim dát zakusit pravou vánoční radost z Boží blízkosti, aby měli co rozdávat. Nějaký kalendářík či cukřík pak budou jen viditelným znamením a upomínkou na duchovní obdarování.

Co se očekává od samotných koledníků a jejich vedoucích? Jde především o to, jak vystupují a působí, anebo se od nich čeká i nějaké aktivní jednání?

Jistě. Vybírají sice peníze, ale ty nejsou cílem. Koledníci rozdávají radost z Boha a dávají lidem příležitost zapojit se do církevního díla lásky. Sami pak zakoušejí společenství církve. Otevřeně se k ní hlásí. Nezištně slouží. To jsou důležitá znamení.

Navíc poznávají charitní dílo. Je dobře, když charity pozvou koledníky na prohlídku nějaké charitní služby, aby z vlastní zkušenosti věděli, čemu pomáhají. Charita si tak vychovává budoucí spolupracovníky a podporovatele.

Na mnoha místech s Charitou spolupracují a chodí koledovat i lidé nevěřící. Jak může v tomto případě sbírka naplnit své evangelizační poslání?

Zapojení nevěřících je skvělou příležitostí k evangelizaci jich samotných. Evangelizací nemyslím přesvědčování o víře, ale měli by získat aspoň základní informaci o betlémské události, když se zapojují do díla spásy. Musí padnout otázka, čím to je, že narození chudého dítěte ve stáji pastýřů má takový ohlas v dějinách, že to vytáhne i nás do mrazivého počasí. Kdo se zapojuje do díla Boží lásky pomáhající potřebným, ten je už nějakým způsobem otevřený Bohu, dělá zkušenost s Bohem a s církví. Pokud na konci koledy řekne, že příště chce jít zase, je to pro něho důležitý krok na cestě víry, i když nemluvíme třeba o jeho křtu.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články



Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay