Z kroniky svatomořické farnosti

Vydání: 2007/38 Obnova manželských vztahů, 18.9.2007

Svatomořická farní kronika začíná rokem 1900. První zápisy jsou v němčině a latině. Teprve v roce 1934 se poprvé objevuje čeština. Kronikáři – povětšinou faráři a probošti – píší o svých povinnostech, o opravách kostela, o počasí i o politice...

První ukázka pochází z pera probošta Františka Horáka:


ROK 1934
Farní budova byla od staletí osiřelá. Probošti – kanovníci bydleli ve svých vlastních residencích a na proboštství bydleli toliko kaplani. Stravovali se po hospodách nebo v domech soukromých, což jim nikterak nebylo s prospěchem, ani hmotným ani duševním. I nezbylo jmenovanému proboštu (Františku Horákovi – pozn. red.) nic jiného, nežli dáti si adaptovati byt pro sebe. V přízemí na dvoře byla tzv. stará kuchyně. V ní bydlil bývalý kostelník Eugen Klobouk s rodinou. Tento byl z kostelnictví sesazen, ale prelát Dr. Tittel jemu ponechal byt v této staré kuchyni. Jemu byla dána výpověď a zde zřízena prádelna a mandlovna pro celý dům. Památkou zanechal Klobouk po sobě statisíce štěnic, které musily býti kyanovodíkem vyhubeny. Takové slasti a líbeznosti měl nový probošt při svém nastoupení.
Počasí bylo až do 3 Králů velmi mírné. Ještě 2. ledna kvetly růže po zahrádkách, a sněženky již v prosinci vykvetly svým bílým květem. Oziminy vyrostly bujně, takže je obava, že se budou muset v jaře zaora- ti.

Další citace z kroniky jsou vážnější – píše se v nich o osudech probošta Jana Nepomuka Stanislava Lochmana:

ROK 1939

V tomto roce nebylo možno pro změněné poměry prováděti žádné další opravy v kostele. Dne 21. května oslaveny byly veřejností 60. narozeniny probošta Lochmana v Lidovém domě. Dne 1. září internován byl probošt Lochman spolu s kaplanem P. Bohumilem Zlámalem a Jarosl. Kouřilem v koncentračním táboře ve Štěpánově, potom převezen do samovazby do Olomouce a dne 18. září z Olomouce vypovězen. Před odchodem z Olomouce byly všecky účty za jakékoliv opravy kostela vyrovnány, a k tomu zanechal probošt Lochman ještě přes 40 000 K našetřeného kostelního jmění pro další event. opravy.

Rok 1950
V pondělí 24. července 1950 po deváté hodině ráno šel probošt (Lochman – pozn. red.) po mši sv. z kostela do fary, ale v chodbě farní budovy byl zastaven 3 členy StB a vyzván, aby šel s nimi k úřadům. Když probošt odložil kněžské roucho, naložili jej p. tajní do auta a zavezli jej bez udání důvodů na policejní úřad. Tam jej prohledali od hlavy až k patě a po slovní půtce odvezli jej spolu s jinými 6 kněžími odpoledne o 3. hod. do Želiva, kde byl internován do 27. října 1950, kdy těžce nemocen převezen byl do nemocnice v Semilech (odd. pro kněze-vězně). V Semilech byl dne 16. prosince operován na zauzlení střev. Operace byla u něho již šestá a tentokráte velmi nebezpečná, poněvadž během ní vypovědělo také nemocné srdce. Jenom Bůh a modlitby věřících zachránily jej od jisté smrti.
Dne 31. ledna 1951 byl se dvěma otevřenými ranami převezen na četné intervence do Olomouce na domácí léčení. Když podal žádost, aby mu byla udělena zdravotní dovolená, byl proti své vůli dán do pense. Takto skončeno proboštovo působení v duchovní správě při proboštském chrámu Páně sv. Mořice v Olomouci.
(jej)


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay