Vydání: 2009/21 Jsme ve vesmíru sami?, 21.5.2009, Autor: Aleš Palán

Ty dveře se opravdu netrhnou. Každých pár minut někdo zazvoní a vejde dovnitř. Dnes dopoledne to jsou hlavně maminky s malými dětmi. „Mají to tu skutečně využité naplno,“ pomyslím si o prostorách využívaných Salesiánským střediskem mládeže a českobudějovickou farností u kostela sv. Vojtěcha. Nestačím se divit, když mi za chvíli ředitel Střediska P. Tomáš Rádl řekne: „Teď je tu opravdový klid, většinou je tu mnohem živěji.“

Nejživěji je tu asi tři dny v týdnu, kdy tu probíhají aktivity Otevřeného klubu. Ten je určen problematické mládeži pocházející ze sociálně znevýhodněných rodin. Na sídlištích českobudějovického „Čtyráku“ žije zhruba čtyřicet tisíc obyvatel. Z celkově stotisícových Budějovic je to skutečně pořádná porce. Salesiáni se zaměřují na romskou i neromskou populaci, avšak společné programy dělají pouze jednorázově. „Zpočátku jsme to nerozlišovali, ale k oddělení obou etnik došlo přirozeně, tak jsme to vzali jako fakt,“ říká Tomáš Rádl. Salesiáni pomáhají mládeži na základě odkazu pedagogiky Jana Bosca v lepším začlenění se do společnosti, provádí s nimi sociální práci a snaží se jim také zprostředkovat duchovní rozměr. „Naše děti pochází z rodin, kde se o víře mluví jen velmi okrajově nebo specificky,“ připomíná ředitel střediska. Otevřený klub nabízí příchozím (mohou chodit i anonymně, nikdo po nich nevyžaduje žádnou přihlášku či příspěvek) několik prostor: místnosti s kulečníkovým a pingpongovým stolem, tělocvičnu s horolezeckou stěnou, nealkoholický bar, kde si mohou dát limonádu, kávu nebo si zahrát stolní hry. Dále je k dispozici počítačová místnost, kde příchozí brouzdají na internetu nebo si vypracovávají referáty do školy. Zřízena je zde i keramická, výtvarná a dřevomodelářská dílna. Zvláště pro romskou muzikálně nadanou mládež slouží hudebna. Jeden pracovník Střediska je v kontaktní místnosti, kde může s příchozími řešit i intimnější záležitosti. „K salesiánům patří hřiště, tudíž jsme si od magistrátu pronajali jedno menší před kostelem. Mládež se schází, a třeba si udělá i táborák, také na farní zahradě,“ vypočítává Tomáš Rádl. Kostel sv. Vojtěcha stojí na kraji českobudějovických panelákových čtvrtí. Přímo na sídlišti proto od loňského roku funguje pobočka s názvem Maják. Jsou zde programy každý den. Kromě toho chodí pracovníci Střediska čtyřikrát týdně na sídliště na terénní práci, mají už svá místa, kde pořádají programy. V sídlištní škole mají pronajatou tělocvičnu, kde provozují míčové hry. A kromě toho chodí do rodin dětí: „Je potřeba do výchovného působení vtáhnout celou rodinu. Naše děti jsou na tom často dost špatně i ve škole, a tak pořádáme doučování. A tady jsme zase v kontaktu s třídními učiteli. Je třeba, abychom postupovali ve shodě,“ ví Tomáš Rádl. Salesiánské středisko mládeže ovšem není jen Otevřený klub. Středisko pořádá i mnoho zájmových kroužků (keramika, florbal, horolezectví…), systematicky pracuje se svými dobrovolníky a praktikanty a pochopitelně pořádá tradiční letní chaloupky. Ještě něco? „Máme faru na Kvildě, kterou jsme zrekonstruovali, a vyjíždíme tam s různými skupinami mládeže. Nabízíme ji i skautům a salesiánům z celé republiky. Salesiáni využívají i další objekt v Novohradských horách. Kromě toho pořádáme o víkendech různé turnaje a výlety,“ říká T. Rádl. A to ještě s magistrátem jednají o vhodných prostorách v multikulturním centru na sídlišti.