Vydání: 2007/38 Obnova manželských vztahů, 18.9.2007

Olomoucký kostel a farnost oslavují kulaté jubileum
Farnost, to jsou především lidé, kteří se shromažďují kolem oltáře, které spojuje pocit sounáležitosti a ochota podílet se na společném díle. Spojuje je také chrám, v němž se scházejí. A 750. jubileum chrámu i farnosti si v těchto dnech připomínají v Olomouci u sv. Mořice.

Vstoupíte-li do svatomořického chrámu, ohromí vás velikánský prostor. Klenby se tyčí do výšky a – jak napsal Karel Čapek – cosi nutí člověka v tak obrovském prostoru šeptat. „Chodím sem moc ráda, hlavně na mše a občas i na koncerty. Ale běžte se podívat tam kousek dál, je tam výborná výstava o výročí, které kostel slaví,“ vítá nás v chrámu farnice Ludmila Greplová. Nejsme jediní, kdo si přišel prohlédnout výstavu, kterou ozařují mozaikou oken obarvené paprsky sluníčka. Mladá dívka nám vysvětluje, proč si přišla prohlédnout fotky i texty o farnosti. „Jsem pokřtěná teprve od letošních Velikonoc, takže se tu stále rozhlížím. Pomalu se snažím také zapojit do života farnosti. Moc mi dávají společná setkání s farníky na faře,“ říká nesměle Michaela Pastorová. Výstavu obhlíží i Zdeněk Kartušák, který je na svatomořické společenství patřičně hrdý: „Pořádáme moc pěkné zájezdy. Hlavně poutě na Svatý Hostýn a na Velehrad. Zdaleka nejhezčí pro mě bylo, když jsme s dalšími farníky navštívili postižené děti ve Chvalčově, bylo to asi před půldruhým rokem. Přivezli jsme jim tenkrát nějaké dárky a připravili jim den plný zábavy,“ líčí své zážitky z farních akcí.

KDYŽ PROMLUVY PROMLOUVAJÍ
Po nedělní mši svaté nám mladí manželé Zuzana a Pavel Rakovi prozrazují, proč je to láká právě ke sv. Mořici: „Mše svatá je tu zážitkem. Pokaždé se těšíme na dobrou promluvu. Moc se nám taky líbilo loňské Boží tělo, kdy se šlo průvodem až ke kostelu sv. Michala,“ říká Pavel Rak. Jeho slova o kvalitních kázáních potvrzuje i Božena Dostálová: „Mše u sv. Mořice jsou hodně navštěvované. Náš kněz vede farníky ke skutečné víře a nefalšované zbožnosti. I já sem chodím právě proto.“
Cesta do svatomořické farnosti může vést také oklikami přes sousední země. Své o tom ví současná členka pastorační rady Zdeňka Pospíšilová: „Poměrně dlouho jsem do kostela nechodila, žila jsem tehdy na Slovensku. Pak jsem se vrátila zpátky do Olomouce. Moje maminka ke sv. Mořici vždycky chodila a já jsem najednou pocítila potřebu jít ke zpovědi. A právě v tomto kostele se ve mně víra znovu probudila. Proto jsem se začala zapojovat do života farnosti a pomáhat, kde to jen jde,“ uzavírá farnice.
(jej)

---

To místo je svaté
Chrám svatého Mořice má mnoho předností. Je například v Olomouci nejnavštěvovanější, po místní katedrále nejstarší a mají tu největší varhany v republice. Já si ale nejvíc vážím toho, že je to kostel vždy otevřený. A pokaždé tam najdu nejen turisty obdivující staré umění, ale i ty, kdo se modlí. Tiché místo uprostřed ruchu města, ba víc – je to místo zasvěcené setkávání s Bohem, kam se chodí na audienci k Nejvyššímu, kde se zakouší, že Bůh není kdesi daleko v nebeském království. Není to ale „nebeské velvyslanectví“, kam je poslán pouze nějaký zástupce, aby s námi komunikoval v úředních hodinách. Je tu osobně přítomen sám Bůh a je připraven tiše naslouchat. Stačí otevřít srdce. Pobyt v jeho přítomnosti působí jako slunce při opalování. Rozehřeje a prozáří, zažene nemoci, nechá v duši svátek.
Já vím, řeknete mi: nic nového, svatostánek je v každém kostele, nemusíme až do Olomouce. Máte pravdu. Já mám ale dojem, že to lidé nevědí. Jinak by jistě volali s Mojžíšem, který u hořícího keře po setkání s Hospodinem s údivem zjišťuje, že „toto místo je půda svatá“.
Však zkuste takové audience i u vás. Možná vznikne i tlačenice čekatelů na osobní setkání s Bohem, až se rozkřikne, jak vzácná příležitost se nabízí.
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký