"U pramene bývá voda nejčistší"

Vydání: 2008/27 Cyrilometodějské dvojčíslo , 1.7.2008

Už podeváté se letos Velehrad promění v dějiště setkání lidí dobré vůle. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje pak ožije jako „kolébka křesťanství“ ve středu Evropy. Každoročně sem zamíří desítky tisíc lidí. Co je sem láká? O tom jsme hovořili s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.

Jak byste zval na Velehrad?

Velehrad je symbol spojený se začátkem naší kultury, s pramenem víry. U pramene bývá voda nejčistší. Dojít si k dobrému prameni pro občerstvení stojí vždycky za to. Kdo by dnes nepotřeboval svou víru osvěžit? A jestli si někdo myslí, že víru nemá a nepotřebuje ji, pak ho zvu taky, protože bude mít možnost objevit něco nového, co dosud nezná.

Míváte možnost potkat zde množství osobností, zpěváků a umělců, ale i docela obyčejných lidí. V čem jsou pro vás tato setkání inspirativní?
Zvláště na koncert přijede mnoho mladých lidí a taky hodně mých známých – především z blízkého okolí.
Zvláštním povzbuzením bývají vozíčkáři, kteří jezdí zcela pravidelně a nám, kteří nemáme problém s pohybem, ale docela často si na něco stěžujeme, jsou krásným svědectvím trpělivosti, skromnosti a hou- ževnatosti. Máme se od nich co učit.

Jsou pro vás velehradské slavnosti spíše prací na „vinici Páně“, nebo poutí, kterou se snažíte užívat plnými doušky? Stihnete si zajít mezi poutníky třeba na párek?
Mezi lidi jdu vždy, ale přiznám se, že na párek to ještě nebylo. Slavnost prožívám naplno, i když ne bezstarostně. Musím sledovat scénář a v jisté časy být na správném místě, kde se ode mě něco čeká. Jako kněz jsem zvyklý na spojení práce a liturgického slavení.

Na pouti se u nás chodí většinou na mariánská poutní místa – výjimku tvoří Velehrad, kam lidé putují za Cyrilem a Metodějem, a Stará Boleslav, kam se vydávají kvůli sv. Václavu. Proč si „vydobyli“ přízeň?
Cyrila a Metoděje slavíme jako věrozvěsty, zakladatele písemnictví a kultury. Svatého Václava jako symbol české státnosti. V zemi, kde se často církev a víra odmítá, to zní paradoxně: náš národ slaví státní svátek hlasatelů evangelia a učitelů křesťanské víry. Svůj stát stavíme pod ochranu světce uznávaného za dědičného knížete. To je dobré znamení. Dokud umíme slavit, není to s námi tak špatné.
(jej, mach)


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 18. – 24. června 2019

Bude stát mariánský sloup?

Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.

celý článek


Jubileum Katolických novin

Před 70 lety v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.

celý článek


Střet s komunisty na Boží tělo

Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické…

celý článek


Boje s šípem i láskou

„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay