Turistický oddíl jako užitečná součást farnosti

Vydání: 2007/43 Strašák zvaný Eldéenka, 23.10.2007, Autor: Václav Štaud

„Úterní odpoledne tady patří Klubu volného času školních dětí,“ vysvětluje otrokovický farář P. Josef Zelinka, když nás provází společenským zázemím v suterénu farního kostela svatého Vojtěcha. Vítá nás radostný křik. Dvě desítky malých farníků se chovají nenuceně, je vidět, že se tu scházejí rádi.

Dvě z větších děvčat se baví stolním tenisem, další děti svádějí urputné boje ve stolním fotbalu, výbuch radostného křiku slyšíme po každé zdařilé střele do branky soupeřů. Zato ve vedlejší místnosti je hluboké ticho. Klubko chlapců nás vůbec nevnímá, tak je zabráno do společenské hry s názvem Quoridor. „Postupně jsme dětem zakoupili už přes 60 různých her, každá je jiná,“ pochlubí se jedna z dozorujících maminek Marta Rafajová: „Dokud je venku pěkně, bývá zde méně dětí, jako například dnes. Ale s přibývající zimou zájem vždy roste,“ uvádí paní Marta.
Jako dítě byla svědkem vzniku zdejšího turistického oddílu mládeže, který stále organizuje většinu aktivit katolické mládeže v Otrokovicích. „Může se to zdát zvláštní, ale nějaké oddíly jsou přece všude,“ vysvětluje M.
Rafajová. „S farnostmi úzce spolupracují skauti, jinde zase orelské jednoty. Tady farníci ještě za totality založili turistický oddíl, aby nám pomohl krýt mnoho dobrých aktivit dětí i dospělých. Velmi se osvědčil, a tak po roce 1989 nebyl důvod jej opouštět. Dál společně jezdíme na výlety, pořádáme tábory, spoustu turnajů a her, hrajeme dětem pohádky... Čtvrtým rokem v rámci oddílu slouží farnosti i tento Klub volného času, oslovující všechny věkové skupiny,“ dodává Marta Rafajová.

KAŽDÝ DEN JE TU PLNO
Za okny se setmělo, děti se začínají vytrácet. Pro Rafajovy děti Vojtěcha, Alžbětu a stále rozesmátou tříletou Danielku si přišel tatínek Pavel. Jejich maminka s kamarádkami ještě chvíli posedí u příjemného baru a pak se hbitě pustí do úklidu. Sportovní zařízení i hry mizí v přístěncích a největší místnost se během chvíle mění v učebnu. Zítra a ve čtvrtek tady bude probíhat výuka náboženství, večer pak zkoušky chrámového sboru a scholy. V pátek patří klub dospívající mládeži, v sobotu oddílovým schůzkám, v neděli pak celé farnosti bez ohledu na věk. Senioři se zde scházejí ještě o prvním pondělí v měsíci. „Turistický oddíl mládeže je příliš dlouhý název, proto mu říkáme zkratkou TOM. Podívejte se na všechny ty nástěnky, jak bohatou máme činnost,“ chválí své ovečky P. Josef Zelinka, který je pravidelným hostem i na oddílových táborech. Otázka, zda TOM zahrnuje jen věřící, jej nezaskočí: „Zván a vítán je tu úplně každý. A opravdu čas od času objevím tvář, kterou z kostela neznám. Čím víc jich bude, tím lépe, příklad dobré zábavy a slušného sportu je nejlepším způsobem evangelizace.“
Poslední z velkých akcí, na něž farnost zve i veřejnost, bylo nedávné přivítání školního roku v parku před kostelem. Nechyběla hudba, spousta her ani vonící grilování. Nyní TOM chystá vybudování oddílového hřiště. Samozřejmě na farním pozemku, pomoc slíbilo i město. Spolupráce, ze které mají užitek všichni – nejvíc však mladá generace – úspěšně pokračuje.





Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay