"Sestoupil jsem do pekel"

Vydání: 2008/13 Jsem starý, nemůžu najít práci, 25.3.2008, Autor: Jiří Macháně

Slova titulku tohoto článku vyslovil pražský pomocný biskup Václav Malý. Řekl je poté, co spolu s lidmi, kteří pomáhají sexuálně zneužívané mládeži a „dětem ulice“, navštívil jeden z pražských nočních podniků, kde prodávají své tělo. „Byl to střet s velikou lidskou bídou,“ prohlásil biskup Malý. Minulý týden se pak vypravil navštívit útočiště „dětí ulice“ – Dům Šance v Praze-Košířích.

Uvítal jej zde nejen László Sümegh zakladatel Projektu Šance, který se této problematice věnuje už deset let, ale i mladí lidé, kteří zde právě pobývali a pracovali. Všem přítomným podal ruku a živě se zajímal o provoz domu. Před časem zde totiž vznikla terapeutická dílna, v níž mohou mladí lidé žijící na okraji společnosti získat potřebné pracovní a sociální návyky. „Už po prvním měsíci provozu dílny jsme zaznamenali pozitivní výsledky. Klienti, kteří práci dlouhodobě odmítali, se rozčilují, když zaspí, že do dílny přišli pozdě. A to je cíl – aniž si toho všimnou, vzbudit v nich běžné návyky,“ říká László Sümegh. Klienti Šance zde montují a balí propisky a mohou si tak vydělat peníze. Za jednu sestavenou tužku dostávají korunu padesát. Týdně si pak mohou přijít až na dva a půl tisíce korun. Propisky jsou nabízeny k odkupu firmám, institucím i jednotlivcům. Přesto si na sebe podle slov asistenta Pavla Kozlera projekt nevydělá.
„Už počtvrté jsem tu dostal šanci,“ prozrazuje biskupovi při prohlídce dílny klient, který se představuje jako Radek. Václav Malý se pak seznamuje i s ostatními mladými lidmi v denní místnosti ozdobené spoustou balónků. „Vážím si toho, že se někdo tímto prostředím zabývá a snaží se z něj lidi vytáhnout,“ chválí biskup snahu celého týmu Projektu Šance. Tímto zařízením projde na šest stovek lidí ročně. Každý rok se podaří integrovat do běžného života šest z nich. „Nesmíme těmito lidskými bytostmi pohrdat. Nemusíme souhlasit s tím, jak jednají, ale nesmíme je odepisovat. Ježíš přišel i pro ty ztracené. Je třeba za nimi jít a ukázat jim jinou perspektivu, a to se právě tady děje,“ zdůraznil biskup. Jak říká, chtěl poznat i tu tvář života hlavního města, o které se nemluví a „jen se jaksi tuší“. „Je důležité, aby lidé z církve vstupovali i sem a viděli realitu takovou, jaká je,“ uzavřel Václav Malý.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay