Vydání: 2008/35 Máme doma prvňáčka, 26.8.2008, Autor: Aleš Palán

Něco takového by člověk v řeholním domě vskutku nečekal. Spíš by to hledal v areálu nějakého pivovaru nebo ve vyhlášené restauraci. Řeč je o pivním muzeu. Na dvou chodbách a zadním schodišti Salesiánského centra v Praze – Kobylisích ho ale opravdu mají.
Návštěvník si může prohlédnout 2300 českých pivních lahví, 2700 plechovek, několik stovek lahví zahraničních a starých. Kromě toho jsou vystaveny tácky, pivní sklo, otvíráky a další propriety. Nechybí dokonce ani ukázka pivních pet lahví.
Do muzea se chodí podívat zejména sběratelé nebo další zájemci o pivní kulturu. Lidi, kteří do budovy přicházejí kvůli salesiánským aktivitám, muzeum často překvapí. Pater Antonín Nevola, současný správce muzea, vysvětluje, že všechno vlastně vzešlo z hecu.
„Když přítomnost muzea u salesiánů lidem vysvětluji, připomínám slova Františka Nepila, že chlap by měl mít nějakého koníčka. A přidávám doušku, že muzeum charakterizuje lidskou tvář naší řeholní komunity,“ tvrdí s úsměvem Antonín Nevola.
Když salesián Miroslav Dibelka působil v Hranicích na Moravě, začali mu kluci z farnosti nosit zajímavé pivní lahve. Kněz si je vystavil na kuchyňskou linku. Vzal si je i na nové působiště na Čtyři Dvory do Českých Budějovic – tady sbírka z dosavadních třiceti narostla na sedmdesát kousků. Když pater Dibelka z Budějovic odcházel, o lahve už nestál. Vladimíru Kopřivovi a Antonínu Nevolovi bylo líto je vyhodit, a tak je převezli k sobě do Prahy. Zárodek muzea byl na světě. „Přišli jsme k tomu skutečně jako slepí k houslím,“ směje se V. Kopřiva.
Lahve byly nejprve jen u nich v pokoji. Po rekonstrukci Salesiánského střediska v Kobylisích jim ale zdejší chodby přišly velmi dlouhé a zbytečně prázdné. Jak by se tam lahve vyjímaly! „Řešili jsme to v rámci komunity: někdo byl proti, některým to bylo jedno, ale my to prosadili,“ říká spokojeně A. Nevola.

Kuba i Indie
Co patří mezi muzejní majstrštyky? Velká kolekce lahví s Pivrncovými karikaturami. Z plechovek pak čtyři plechovky z Kuby – odkud je skutečně složité něco takového dovézt – a kolekce dánských litrových plechovek. Doby, kdy salesiáni objížděli pivovary a mámili odtud lahve, nebo kdy chodili na každou burzu, jsou minulostí. Zdi kobyliského muzea jsou skoro zaplněny a až budou police zcela plné, bude vyhlášen stop stav. Zatím ale mohou dárci do Kobylis nové „sbírkové předměty“ stále nosit. „Jsme třeba rádi, když naši dobrovolníci (například z Indie) nějakou tu pivní plechovku přivezou,“ prozrazuje pater Nevola. „Není ale tak důležité mít co nejvíc lahví a plechovek, jako spíš mít kompletní série,“ připomíná salesiánský muzejník.
Vystavení lahve nebo plechovky často předchází nutnost vyprázdnit její obsah. Muzejník se tedy zároveň stává znalcem pivních chutí. „Mnohdy je člověk přesvědčen chuťovou kvalitou ochutnávaných piv; zejména u malých pivovarů,“ říká A. Nevola. Stalo se mu někdy, že by ochutnávané pivo bylo naopak tak hrozné, že měl chuť plechovku snad ani nevystavit? Jednou prý ano: šlo o speciální sérii vydanou k získání titulu mistra ligy Spartou Praha.

Fryšták i Plzeň
Vladimír Kopřiva nyní působí ve Fryštáku. S sebou si vzal sbírku pivních etiket. „V albech dnes mám přes osm tisíc českých pivních etiket; je to zhruba polovina možného fondu,“ vysvětluje. Ročně mu přibývá zhruba 600 nových etiket. V. Kopřiva přitom sbírá jen etikety – tedy přední štítky z pivních lahví. Jsou sběratelé, kteří sbírají i tzv. zadovky či krček – papírové označení zezadu lahve nebo z jejího hrdla.
Pražský kurátor sbírky Antonín Nevola odchází v polovině září na nové působiště. Má představu, že pražské pivní muzeum bude administrovat na dálku a když do Kobylis přijede, exponáty alespoň opráší. Novou sbírku na novém působišti prý budovat nebude. Jeho slova by se dala brát za bernou minci, pokud by tím novým místem nebylo město pivu zaslíbené – Plzeň. Uvidíme tedy.